Někteří z nás Alfonsa Nicolazzi znali – setkali se s ním na přípravných setkáních kongresu Internacionály anarchistických federací, na samotném kongresu o velikonocích 2004 ve francouzském Besançonu nebo navštívili jednu z jeho přednášek, které u nás měl na začátku letošního roku.

Alfonso se narodil v březnu 1942 ve Strese v italské provincii Verbania a v šedesátých letech byl aktivní v Colletivo dei lavoratori Alitalia, jednom z odborů zaměstnanců letecké společnosti Alitalia. Coby stevard se naučil anglicky, francouzsky a španělsky, čehož využil během budování kontaktů se španělskými anarchisty v exilu. V roce 1974 se Alfonso, jeho soudruh a přítel Dino Mosca a jejich rodiny přestěhovali do bašty italského anarchismu, poklidného města Carrara v minulosti známého radikální aktivitou místních kopáčů mramoru a na konci druhé světové války osvobozeného anarchistickými partyzány. Zde začali pracovat na realizaci své ideje anarchistické tiskárny. Posledních třicet let svého života věnoval Alfonso této aktivitě. Tisknul brožury, letáky a zejména týdeník Umanita Nova (založen v roce 1920 Erricem Malatestou), který vychází pod hlavičkou Italské anarchistické federace (FAI) a jehož byl také redaktorem. Význam tiskárny neoceňovali jen italští anarchisté, své publikace zde nechávali tisknout také Francouzi a Švýcaři.

Alfonso však nebyl jen tiskař. V Carraře byl velmi aktivní, mj. se zajímal také o problémy životního prostředí. Pracoval v mezinárodním sekretariátu FAI a podílel se na rozvoji aktivit anarchistické Internacionály. Poprvé jsem se s ním setkala v roce 2002 v Londýně na přípravném setkání kongresu Internacionály a tehdy mi nebyl příliš sympatický. Čím častěji jsem jej však na různých místech Evropy potkávala, tím více jsme nacházeli společnou řeč, a velmi jsem si jej začala vážit na kongresu v Besançonu, kdy ustoupením ze svých pozic, jež dlouho hájil, dokázal konstruktivním způsobem ukončit úmornou debatu. Alfonso se stal se svým věčným doutníkem, sklenkou dobrého vína a černorudou šálou tradičním koloritem setkání členů a členek Internacionály. Naposledy jsem jej potkala před necelým rokem v Brně a během diskuse zjišťovala, jak je i přes svůj „věk“ v duši stále mladý a otevřený novým idejím a nápadům. Pozval mne do Carrary, čehož jsem si velmi vážila. Bohužel jsem tam již nedojela.

Náhlá smrt zastihla Alfonsa 13. září tohoto roku ve věku 63 let, právě když připravoval čerstvé výtisky Umanita Nova k rozeslání. Alfonso leží pochován na hřbitově v Carraře vedle dalších italských anarchistů. Poslední čest mu přišlo vzdát několik set lidí, na pohřbu vlály černorudé vlajky a zazněly staré anarchistické písně, které měl tak rád. Alfonsova smrt je velkou ztrátou pro mezinárodní anarchistické hnutí a pro ty, kteří jej znali osobně. Laskaví a pro dobrou věc zapálení lidé jako on však neumírají, vzpomínky na ně a jejich ideje žijí dál.

 
Alice Dvorská