Levice je v českém prostředí stále jaksi „podezřelá“ a i mnozí anarchisté a anarchistky se budou dívat s nedůvěrou na knihu napsanou autorem, který byl ovlivněn marxismem. Dodejme ovšem, že Immanuel Wallerstein není žádný dogmatik a z Marxe vychází velmi volně. A že kdo si nechá knihu Úpadek americké moci utéct (sváděla by k tomu i její cena), o mnoho přijde. Jedná se totiž o skvělou analýzu současné situace, jejích historických kořenů a také perspektiv do budoucnosti. Pohled, který Wallerstein nastiňuje, je přitom velmi zajímavý i z antiautoritářského hlediska.

V jakém systému žijeme?

Kvalita autorových analýz vynikne zejména, pokud ji srovnáme s jinými díly, které se věnují analýze současného světa. Myslím, že už ani většina liberálních autorů a autorek si nedovolí tvrdit, že s rozpadem sovětského impéria nastal Fukuyamův konec dějin, tedy že „liberální demokracie“ přišly o jakékoli skutečné vyzyvatele, kteří by mohli přinést nějaké alternativy, a že nás už čeká jen jejich konečný triumf. Rovněž Huntigtonova vize střetu civilizací se ukazuje být zjednodušující hrozbou a proroctvím, které se chce svým častým opakováním samo naplnit. Jak uvádí nakladatel Wallersteinovy knihy, je „důstojným protějškem známých prací Fukuyamových a Huntigtonových a implicitně také jejich kritikou z levicových pozic“. Prezentuje také hluboký a neobvyklý vhled do řady témat, které hýbou naším světem.

Autor knihy (narozen 1930) je původně afrikanista, významně ale vstoupil do diskusí v celé řadě oborů, od sociologie přes hospodářské dějiny až po analýzu mezinárodních vztahů. Sám si ostatně zachovává k jednotlivým oborovým profilacím v rámci společenských věd skeptický přístup a působí jaksi napříč jejich hranicemi. Vychází z bohaté společenskovědní tradice, zároveň je však jejím kritikem, např. pro její europocentrismus.

To se projevuje už v jeho ústředním konceptu „světosystému“ (world-system). Jestliže většina historiků psala především dějiny jednotlivých států, položil Wallerstein důraz na systémové vztahy, platné napříč těmito státy a určující jejich manévrovací prostor. Současný světosystém vychází podle Wallersteina z „dlouhého šestnáctého století“ (zhruba od námořních objevů konce 15. století až po třicetiletou válku), a tedy z konkvistadorských výbojů a rozvoje kapitalistických vztahů. Dnes se mu tento systém zdá být v těžké, strukturální krizi, která může vést k jeho zásadní proměně, k vytvoření nového světosystému.

Jakým směrem se vydáme?

Před nástinem alternativ autor charakterizuje různé aspekty současného systému a jeho nynějšího stavu. Nezůstává nic dlužen názvu knihy a analyzuje úpadek moci USA. Ten podle něj začal už porážkou ve Vietnamu a následnými ekonomickými těžkostmi. Spojené státy se nevzpamatovaly a nynější válka proti terorismu není projevem síly, ale spíše reakcí na reálnou americkou slabost. Reakcí, která přitom nemá potenciál zvrátit poměr sil a spíše urychlí agónii amerického velmocenského postavení. Autor, sám Američan, se snaží i o vyrovnání s americkými hodnotami, přičemž se hlásí k myšlenkám demokracie a svobody, ale upozorňuje, že ani v zahraniční politice, ani v samotné americké společnosti nebyly uskutečněny. Odmítá hovořit o jedné americké tradici (jak se někdy děje, zejména, ale nejenom v Evropě) a upozorňuje na mnohost těchto tradic, včetně pro něj přitažlivé tradice amerických hnutí za práva neprivilegovaných.

Situace USA ale není jediným tématem Wallersteinových textů. Osobitě v nich pojednává o demokracii, islamismu, roli intelektuálů, historickém odkazu dvacátého století a dalších tématech. Nejvíce asi zaujme esej o globalizaci, již Wallerstein označuje za módní pojem, který ve skutečnosti jen zastírá skutečné vývojové proměny světosystému. Velmi zajímavá je rovněž úvaha věnovaná rasismu. Ten Wallerstein nepokládá za pouhou okrajovou patologii, ale za hluboko zarytou charakteristiku stávajícího světosystému, za problém, kterému nelze čelit pouhým odsuzováním otevřených rasistů, ale také a především sebereflexí našich vlastních postojů a základů našich společností. „Všichni jsme Jörgové Haiderové,“ varuje nás Wallerstein a dodává, že i když problém rasismu nastolila především konkvista a kolonialismus, nebyl vyřešen ani modernizačními procesy a demokratizací západních společností. Jestliže v rámci národních států vládne formální rovnost mezi občany, pak ve skutečnosti „pojem občana vylučuje naprosto stejně, jako zahrnuje“.

Závěrečný oddíl knihy se věnuje strategii levice a „antisystémových hnutí“. Upozorňuje, že nacionalismus i socialismus zklamaly, což přičítá tomu, že samy byly produkty systému, který chtěly proměnit. Jestliže si stanovily „dvoustupňovou strategii“ – dobýt moc ve státě a změnit následně svět – podařil se jim pouze první krok, ne druhý. Manifestací nedůvěry ke starým antisystémovým hnutím byla podle Wallersteina různá hnutí z roku 1968, který neváhá nazvat „světovou revolucí“. Dnes mají potenciál stát se novým hnutím proti systému aktivity proti ekonomické „globalizaci“. Mají přitom jedinečné možnosti. Úpadek americké moci je jen jedním z příznaků krize a zanikání našeho světosystému, a tedy možnosti (nikoli ovšem nějaké historické nutnosti – na takové Wallerstein nevěří) „nového, relativně demokratického a relativně rovnostářského světa“.

Lze nesouhlasit s jednotlivými názory uvedenými v knize. Chceme-li ale skutečně seriózně usilovat o změnu systému, je vhodné tyto názory přinejmenším znát. Wallersteinovy vyargumentované eseje rozhodně stojí za přečtení – a díky kvalitnímu překladu si lze jejich četbu v českém jazyce opravdu vychutnat.

Ondřej Slačálek

Wallerstein, Immanuel (2005). Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 286 stran A5/330 Kč.