Kodaň, 20. 9. 2007

Od chvíle, kdy se pozornost zahraničních sdělovacích prostředků naposledy soustředila na kodaňskou čtvrť Nørrebro, uplynulo zhruba šest měsíců. V paměti zůstávají scény masových demonstrací, hořících barikád a policejních zákroků. Příběh napjatého týdne v dánské metropoli kulminoval stržením jednoho domu a oslavou vítězství jedné křesťanské kongregace.

Symbolismus březnového konfliktu byl často zjednodušován a předkládán jako boj dvou entit: Ungdomshuset versus Faderhuset. Slovo „hus“ (a jeho gramatická forma huset) znamená „dům“ – ungdom je česky „mládež“ a fader „otec“. Výrazy „Dům mládeže“ a „Dům otce“ vyvolají bezesporu určité asociace a nechtěně přenáší problematiku na tradiční pole konfliktu „rozmazlené pubertální mládeže“ a „moudrosti ctící zákon“. Podobně zavádějící zjednodušování problematiky spočívalo i v domněnce, že Ungdomshuset byl klasický „squat“ a jeho vyklizení bylo logickým následkem nedovoleného obsazení prázdné budovy „squattery“. Aniž bych se chtěla příliš dotýkat historie samotného Ungdomshuset, je třeba podotknout, že rozhodnutí kodaňského magistrátu věnovat budovu na pozemku Jagtvej 69 kodaňské mládeži bylo sice důsledkem obsazování budov na počátku osmdesátých let, ale samotný Ungdomshuset nebyl nikdy vnímán jako „squat“.

Dnes, půl roku po vyklizení budovy Jagtvej 69, se původní rozhodnutí radnice tolerovat existenci „Ungdomshuset“ začíná jevit nejen jako chytrý politický tah, ale zároveň i jako jediný možný způsob jak „alternativní mládež“ kontrolovat, pacifikovat a svým způsobem i izolovat.

Vyklizením a následným stržením domu se totiž celý konflikt a jeho hlavní „raison d'être“ postupně přenesly tam, kde je politická garnitura rozhodně vidět nechtěla.

Původní snaha aktivistů ubránit budovu jako takovou a následující reakce v podobě nepokojů v kodaňských ulicích se změnily v protest, který je osvobozen od svého původního a svým způsobem limitujícího účelu. Grafiti v podobě číslic 69, které je k vidění snad na každém rohu čtvrti Nørrebro, není už jen symbolem budovy Ungdomshuset jako takové, ale symbolizuje dnes to, co dánské sdělovací prostředky označují slovem „hnutí“.

A právě sdělovací prostředky poskytují jedinečnou možnost sledovat proměnu tohoto protestu a jeho rozsahu. Účastníci pravidelných čtvrtečních demonstrací, zpočátku označovaní jako „uživatelé bývalého Ungdomshuset“ a postupně se měnící na „uživatele a sympatizanty s uživateli Ungdomshuset“ jsou dnes označováni jako „aktivisté z prostředí hnutí Ungdomshuset“. Jak ale ke vzniku tohoto „hnutí“ došlo?

Paradoxně bylo stržení domu prvním krokem tohoto vývoje. I když Ungdomshuset byl volně přístupný veřejnosti, bylo to přece jen uzavřené prostředí, které mělo své nepsané zákony. Přestože dům běžně navštěvovali lidé „zvenčí“, zejména při pořádaní koncertů a veganských večeří, ne všichni měli odvahu objevit se u dveří a říci: „Dobrý den, já bych chtěl být autonomním aktivistou.“

Zánik existence budovy znamenal nejen to, že se jeho pravidelní uživatelé zákonitě přesunuli do kodaňských ulic, ale pojem „Ungdomshuset“ se přeměnil na „myšlenku Ungdomshuset“ či jakousi ideologii, která je náhle všem dostupná.

A tato myšlenka, která je ve své podstatě bojem „okrajové menšiny“ s etablovanou společností, se ukázala být pověstnou sněhovou koulí, která dokázala přilákat ty, kteří buď jen nesouhlasí se současným politickým směrem Dánska, anebo se z osobních a sociálních důvodů identifikují s „utlačovanými“ a systémem přehlíženými outsidery.

Neposledním důvodem růstu tohoto hnutí je bezesporu odhodlanost, vytrvalost a neústupnost jak na straně aktivistů, tak i na straně kodaňské radnice. Aktivisté svými pravidelnými čtvrtečními demonstracemi a různými happeningy dokazují politikům, že tento boj myslí vážně a nemíní ho vzdát. Zároveň efektivně oslabují zdroje kodaňské policie, která se stále vzpamatovává z březnových nepokojů. Počet účastníků těchto demonstrací každým týdnem roste a jejich věkový průměr stále klesá.

I když se na stranu uživatelů Ungdomshuset přidává stále více školou povinných, je hnutí také podporováno částí té generace, která Ungdomshuset na počátku osmdesátých let od radnice přebírala. Určitou absurditou tohoto vývoje je fakt, že by k němu bez stržení budovy Ungdomshuset zřejmě vůbec nedošlo. Kodaňská radnice je sama překvapena rozsahem protestů a jistě si začíná uvědomovat, že 75 miliónů dánských korun, které konflikt zatím daňové poplatníky stál, nemusí být konečnou sumou.

V posledních měsících se hnutí rozrostlo o akční skupinu G13, jejíž cílem je obsazení prázdné obecní budovy v severozápadní části Kodaně. Skupina chce podle vlastních slov budovu obsadit 6. října a pečlivě se na její obsazení připravuje. Radnice má volbu: jedinečnou příležitost vývoj událostí změnit a začít s mládeží o prázdné budově vyjednávat, či pokračovat v opakování mantry, že „není o čem diskutovat“.

Konec září připomněl klasický gól do šatny v neprospěch kodaňské radnice. Ve středu 19. září přináší deník Berlingske Tidende zprávu, že kongregace Faderhuset v čele s Ruth Evensenovou má v úmyslu pozemek, na kterém stál Ungdomshuset, prodat. Cena? Patnáct milionů dánských korun – ano, na korunu přesně stejný obnos, jaký kongregaci za Ungdomshuset nabízel fond, který mládež reprezentoval a chtěl dům od Ruth Evensenové odkoupit. Zdá se vám to jako špatný vtip? Pokud ano, tak nejste sami. Nad tímto absurdním rozhodnutím kroutí hlavou dánské sdělovací prostředky, kodaňská primátorka a především obyvatelé čtvrti Nørrebro. A to si ještě připomeňme, že kongregace Faderhuset koupila Ungdomshuset za cenu 2,5 milionu dánských korun.

Dánská média věnují úmyslu kongregace velkou pozornost a zdůrazňují, že pokud by bývala Ruth Evensenová prodala svého času dům mládeži, tak by tento konflikt nikdy nevznikl. Radnice by ušetřila 75 milionů dánských korun a historický dům by dnes stál na svém místě. Nedošlo by k pálení barikád a aut, rozpolcení ve společnosti. Nedošlo by však ani k ponížení mládeže, kterou Ruth Evensenová ráda veřejně zatracuje – a nedošlo by ani k oslavovanému vítězství Ruth Evensenové a její kongregace.

V tuto chvíli projednává kodaňská radnice nepopulární škrty v rozpočtu sociálního odboru a školství a občané Kodaně si dobře uvědomují výlohy spojené s „ochranou soukromého majetku“. Ruth Evensenová je v lepším případě chladnokrevná spekulantka – v horším případě je to neobyčejně nevyrovnaná a škodolibá žena. Ovšem právě ochrana jejích „práv“ posloužila jako argument těm, kterým byl Ungdomshuset trnem v oku.

Bilance vývoje od chvíle, kdy policisté rozdávali aktivistům poslední cihly budovy s adresou Jagtvej 69, je pro mnohé překvapivá. Vítězství Ruth Evensenové se začíná podobat ponížení, které sama připravila kodaňské mládeži. Aktivisté dokázali přesvědčit o tom, že Kodaň prostě nový Ungdomshuset potřebuje. Občané Kodaně odsuzují pasivitu primátorky. Hodnoceno s opatrným optimismem vypadá skóre jako 1:0 pro Ungdomshuset.