V červenci vyšlo druhé číslo fanzinu podporujícího kulturní různorodost a vzájemnou sounáležitost odlišných kulturních směrů, ale také politickou angažovanost.

Připadá mi, že z hlediska zastoupení různých subkultur je toto číslo ještě rozmanitější než předešlé (možná udělala své i barevná obálka). Najdete tu rozhovory s hip-hopery a b-girls, hc/punkovými skupinami, ale také s vydavatelem časopisu věnovaném sportu agressive in-line nebo s tekno soundsystémem Gummo Sound Crew. Myslím, že právě poslední dva jmenované příklady vykrývají bílá místa na mapě českých alternativních tiskovin – o teknu či sportu (hodně sporadicky) se občas píše, ale o to méně se dává prostoru jeho protagonistům a protagonistkám.

Je zajímavé, že dva z příspěvků se dotýkají zinů a časopisů, které nejsou vydávány profesionály. V rozhovoru s hardcorovou skupinou Tommy Gun se naráží na problém „vzhledu“ alternativních časopisů a zinů. Má v současné době zmlsanosti barevnými časopisy na křídovém papíře šanci na úspěch pouze „profesionálně graficky“ (rozuměj na počítači a s určitou grafickou strukturou) dělaný časopis a ziny ve stylu „vystřihni a nalep“ jsou odkázány k zániku? Je vůbec v době rozvinutých technologií tento styl životaschopný? Myslím, že pro všechny teoretiky i praktiky alternativních médií a médií vůbec jsou to otázky hodné zamyšlení. Tématu vydávání tištěných časopisů vlastními silami se věnuje i rozhovor s jedním z vydavatelů časopisu Fired o agressive in-linech. Je lepší předat ideu časopisu nějakému profesionálnímu a komerčnímu vydavatelství, které se bude věnovat všem rutinním věcem kolem vydávání (grafika, korektury, tisk, distribuce atd.), aby byla zajištěna jeho udržitelnost a existence vůbec? Nebo je lepší snížit pravidelnost vycházení, aby byla alespoň částečně vyřešena finanční nejistota a byla tak zachráněna tvůrčí svoboda?

Aktuální je určitě i diskuze o kuřáctví a nekuřáctví na koncertech a dalších místech hromadné zábavy. Trochu zbytečný a nic neříkající mi připadá úvodní rozhovor s jednou b-girl, tedy holkou tancující breakdance. Na druhou stranu dává nahlédnout do slangu a životního stylu určité subkultury. Máje, která poskytla rozhovor a také navazující sloupek, by ovšem občas neškodilo zamyslet se nad výrazy, které používá. Nejsem si jistá, zda výraz negr (který ve sloupku používá) se svou historií je zrovna respekt vyjadřující a korektní výraz. 

V nejnovější UH však naleznete i další rozhovory a články o hudebních skupinách, informace o veganství, Tea Punx Crew, článek o historii Terezína a o dumpsteringu. Dumpstering je životní styl, při kterém se živíte hlavně věcmi z popelnice, protože tam najdete skoro všechno. Věřte mi nebo ne, v takovém Skotsku najdete v popelnici pořádnou flákotu šunky, ale i počítač, sedačku a závěsy, které vyhodili vaši sousedi. V UH nechybí ani recenze na hudební nosiče a fanziny. Jen se ptám, proč nikdo nerecenzuje A-kontru.

Druhá UH je poměrně vydařená, každý příspěvek je zpracován specifickým grafickým stylem, který podporuje kulturní různorodost. Jen musím opět zkritizovat enormní množství gramatických chyb (hlavně čárky) a slabou redakční práci s texty.

Underground harmony č. 2, červenec 2006, A4, barevná obálka, 60 str., 39,- Kč.

Kontakt: R. Pátek, P. O. Box 40, 436 01 Litvínov, undergroundharmony [at] seznam [dot] cz.