Už i MF Dnes si toho všimla: ačkoli by ekonomická krize mohla otevřít prostor pro radikální kritiku stávajícího hospodářského systému, zdá se, že se alterglobalizační aliance sil kritiky a odporu příliš hlasitě neozývá. Hnutí mlčí právě v okamžiku oslabení svých dvou velkých protivníků, velmocenského postavení USA a ideologie neoliberalismu.

Při posuzování vztahu Romů k penězům je třeba mít na paměti jejich postavení a jeho historické příčiny. Po staletí přetrvává pozice Romů jako věčných štvanců, kterým bylo bráněno usazovat se, vlastnit půdu a provozovat řemesla, a kdykoli se mohli stát terčem beztrestné násilné zvůle. To způsobilo, že jako strategie přežití se osvědčila spíše vzájemná soudržnost a mobilita než dlouhodobé plánování, postavené na usilovné práci a hromadění majetku. 

Na úsvitu podzimu vychází letošní třetí číslo časopisu A-kontra, jehož hlavním tématem je tentokrát „represe“. Jako první vás čeká krátké seznámení s iniciativou Freedom not fear a její první pouliční akcí, obnoveným D.I.Y. karnevalem (který proběhl 11. října). S hlavním iniciátorem této globální kampaně Ricardem je uvnitř čísla otištěn i krátký rozhovor.

Punková kapela Crass, která byla přes svou ohromou popularitu téměř vymazána z historie tohoto hudebního žánru (zřejmě proto, že se jako jedna z mála nenechala a nenechává znásilnit hudebním byznysem), byla velice zajímavým fenoménem i z hlediska anarchistického hnutí. Známý bonmot říká, že Crass toho pro anarchismus udělali více než Kropotkin...

Před třemi roky bylo léto poněkud horké. Tedy nemám vůbec na mysli rekordní teploty v pražském Klementinu, ale zásah proti tradičnímu letnímu teknivalu CzechTek. Jednou z postižených stran byli i ti, které policie obvinila, převážně z napadení veřejného činitele. S odstupem se postup policie a státních zástupců ukázal jako ryze účelový. Takový je i příběh Rudofla Sedláčka. Byl zadržen a obviněn po skončeném zásahu. Aktuálním zveřejněním rozhovoru si chceme připomenout nejen rozehnání Czechteku, ale bohužel i tragickou smrt Rudlofa Sedláčka, který zahynul na začátku letošních prázdnin.

Stačí trocha šelestu v podhradí aby ti s „rozhodovací pravomocí" začali mluvit o utahování šroubů. Staronovým hitem je teď shromažďovací zákon. Po sérii neonacistických pochodů se připravuje jeho novelizace, rozuměj zpřísnění. Není třeba být nácek, aby se měl člověk na pozoru. Nálepka veřejného nepřítele je volně přenositelná a apatik dneška může být zítřejší obětí.

Psát o 1. máji je jak za trest. Buď je sklon splácat oslavný hymnus, anebo zatrpklou truchlohru. Ani jedno není na místě. Užitečné vodítko mi poskytl jeden z redaktorů A-kontra. Na otázku, zda je pro něj 1. máj spíš radost nebo povinnost, odpověděl: Příležitost. Nechme tedy stranou krajní hodnocení a zeptejme se jinak. Byla příležitost využita?

Bukurešť hostila začátkem dubna největší a nejnákladnější summit v historii NATO. Bezdomovci byli vyhnáni z kanálů, potulní psi (kterých je v Rumunsku opravdu spousta) byli odchytáváni a ve městě operovalo 27 000! policistů, vojáků a odstřelovačů. Náklady na pořádání tohoto setkání „důležitých lidí" se pohybovaly v milionech dolarů.

Přišly slunné dny. Ty mladší čekají prázdniny, ti starší zůstávají v háku a až na příliš krátkou dovolenou je nečeká nic. Jestli ji stráví na Slapech, anebo uvidí moře, záleží i na tom, jestli mají dluhy. Právě ony jsou hlavním tématem letního čtení. Řekněte si nahlas jen to slovo: dluh. Zní zaobleně, dutě a čpí nouzí. Prázdnou kapsou. Někoho netrápí, ale většina se jim vyhýbá. Dluh kudlou ucho lechtá. I tak, půlka Čechů někomu dluží. Dluží a musí solit. Když nesolí, musí se dusit. Spravedlnost se spraví a trh utrží.

Když jsem se doslechla o vzniku internetových stránek s prapodivnou adresou www.narodni-bolsevik.org a české politické skupiny hlásící se k ideologii se stejným názvem, nemohla jsem se zbavit pocitu jakéhosi déjà vu. Stačilo se ovšem na zmíněné stránky prokliknout, abych se uklidnila. Ne, svět se nezbláznil. To jen v Levných knihách zase prodávají Limonova.

Červen bude v Česku ještě pěkně horký. Proti vládním reformám se bouří zdravotníci, akademici a přidaly se i odbory. Na konec měsíce se chystá generální stávka, největší protest od listopadu 1989. O způsobu letošního léta si přečtěte v článku, který zároveň představuje ochutnávku z nového čísla A-kontra. Očekávejte už brzy!

Vládní reformu veřejných financí jsme zaznamenali snad úplně všichni. Ne každý ale postřehl důležité změny, které se týkají rodičovské dovolené. Ministr Petr Nečas a jeho ministerstvo práce a sociálních věcí prezentovali nový systém jako něco, co je přínosné pro každého rodiče. „Každý“ v představách Petra Nečase však znamená člověka pobírajícího nadprůměrnou mzdu, pracujícího v manažerských profesích a rozhodně neřešícího základní sociální problémy.

Reformy pravicové vlády jsou často představovány jako „nezbytnost“. Ve skutečnosti jsou politickými tahy na cestě k prosazení světa, který si z určité tradice v ekonomii udělal světonázor a abstraktní, omezeně platné poučky a modely bere jako jedinou platnou „realitu“. Pro představitele tohoto světonázoru není svět obýván lidmi, ale exempláři živočišného druhu homo oeconomicus. Společnost podle nich není sférou mnoha různých a různě motivovaných mezilidských interakcí, ale pouhým prostorem pro ekonomickou směnu. Tomu odpovídají dva hlavní principy reformy.

Se zájmem jsem si A-kontra 1/08 přečetl článek Miliardy církvím? s podtitulem Vlku, nech tu Karkulku...Především bych rád upozornil na věcnou chybu, pokud jde o Starokatolickou církev. Motivem jejího vzniku rozhodně nebyla neochota papeže zrušit celibát; Starokatolická církev se osamostatnila v době I. vatikánského koncilu (kolem roku 1870) jako odpověď na vyhlášení dogmatu o papežské neomylnosti.

Do nového roku vstoupila patrně většina z nás s nepříjemným mrazením v zádech. Slavnostně ohlašovaná vládní reforma nám totiž nepřinese slibovanou „tlustou peněženku“, ale zdražení snad všeho. Nebyla by to ale Česká republika, aby na tom prodělali úplně všichni. Ani pokud nejste bohatí manažeři nebo akcionáři, nezoufejte! Stačí mít „ty správné“ názory, v tomto případě věřit v Boha.

Nové číslo A-kontra je na světě! Ačkoli to obálka zrovna neprozrazuje, jeho hlavním tématem je Latinská Amerika. To znamamená ta část světa, do které se většina z nás sice nikdy nepodívá, ale to jí neubírá na zajímavosti a významu. Oblast sahající od přísně střežené mexicko-americké hranice až po zmrzlou argentinskou Patagonii vytváří území, na kterém si stále ještě nemůžete být jisti, že vládne ten samý, jako předchozího dne. Téma se nám samozřejmě nepodařilo vyčerpat a ani jsme se o to nesnažili. Pokusili jsme se ale přinést několik pespektiv kontinentu, o jehož "levicovění" se čím dál častěji hovoří.