Když se řekne ultrapravice nebo „pravicoví extrémisté“, většina lidí si okamžitě představí neonacisty. Na jejich odsouzení je dnes poměrně široká společenská shoda – od jejich zásadových odpůrců až po média, většinu politiků atd. Pokud chceme ale tuto definici rozšířit, dostaneme se do problémů.

Je tomu právě sto let, co si připomínáme vznik jedné z nejvýraznějších anarchistických organizací v Čechách - České anarchistické federace (ČAF). Jako taková existovala deset předválečných let. Poté české anarchistické hnutí rychle upadalo a v podstatě na mnoho desítek let fakticky zaniklo. Na konci století však opět ožilo a s ním i ČAF.

Mladí konzervativci (MK) nejsou organizací, která by přímo vystupovala proti současnému zřízení, ale představují další segment konzervativní pravice a jejích think-tanků. V tomto případě se navíc jedná o organizaci, o kterou v poslední době zcela logicky projevují nebývalý zájem různí neonacisté a jiní ultrapravičáci a snaží se dostat do jejích řad.

15. – 17. října 2004 se konalo v hlavním městě Velké Británie III. Evropské sociální fórum. Autonomní skupiny se proti této akci vymezily a rozhodly se oficiálnímu fóru oponovat svým vlastním. Counter-fórum si kladlo si za cíl přilákat lidi, kteří přijeli na ESF, na své přednášky, debaty a demonstrace. Debaty a přednášky na tomto fóru měly dvojí charakter – vymezit se proti ESF a ukázat své vlastní představy.

Revoluce a občanská válka, jejichž dějištěm se stalo v letech 1936-1939 Španělsko, byly u nás po dlouhá léta vykládány tradičním stalinistickým způsobem, plným lží o nezodpovědných a sabotérských anarchistech a o trockistech spolčených s fašisty.

V sedmém čísle časopisu Agora se objevil vedle rozsáhlého článku se sugestivním názvem „Jsme ve válce!“ o důležitosti války proti terorismu i stručný článek kritizující Bushe a USA.

Při některých momentech […] jsem se navíc nemohl ubránit pocitu, že diskuse na téma anarchismus bylo až příliš, zvlášť když jsem chvílemi obtížně rozeznával, jestli je film myslí vážně, anebo je vše míněno jako nadsázka na téma ideály anarchistické mládeže.

Pavel Barša je politický filosof, jehož práce jsou věnovány multikulturalismu, vztahu západu a islamismu, americké zahraniční politice, soudobému feminismu – často tedy tématům, která jsou tak či onak podvratná vůči převládajícímu liberálnímu paradigmatu. Nesnaží se je ovšem jen vykládat, ale také svým výkladem poněkud změnit – převzít od nich zajímavé, inspirativní myšlenky či metody a usmířit je s tímto paradigmatem nebo je vůči němu v posledku odzbrojit.

Free parties, tedy svobodně organizovaná shromáždění lidí, kteří se rozhodli poslouchat takovou hudbu, jakou uznají za vhodnou, tu byly, jsou a budou. Pokud si toho novináři, politici a policajti nevšimli během deseti předchozích deseti ročníků CzechTekku, měli jinou dobrou příležitost. To když 19. června proběhl v Praze už druhý ročník Do It Yourself karnevalu. Had lidí v nápaditých maskách tančících kolem soundsystémů měřil více než kilometr a došel ze Strahova na Letenskou pláň.

Občanský institut (OI) byl založen v roce 1991 jako vzdělávací instituce určená k šíření konzervativní ideologie v porevolučním Československu. Vznikal v podstatě jako přidružená organizace Občanské demokratické aliance, strany, která svou ideologií, velikostí i účastí ve vládě připomínala dnešní Unii svobody.

Vůči různým podobám krajní pravice je třeba se jasně postavit. Důležité je hledat cesty jak. Rozhodně je naprosto absurdní spoléhat na policejní represi, ještě mnohem absurdnější, než u neonacistického hnutí. S okravatělými neonacistickými „slušňáky“ nepřichází protiextremistická policie takřka vůbec do styku.

Kniha Evasion je označována jak jako manifest soukromé revoluce a vzpoury proti diktátu (globálního) kapitalismu, tak jako výsměch skutečným emancipačním snahám. Částečně i díky kořenům jejího autora v hardcore scéně je řadou přívrženců „crimethink“ životního stylu kniha považována za kultovní dílo.

Zatímco v USA byla iluze sociálního státu rozbita za vlády Ronalda Reagana, jeho evropská obdoba víceméně odolávala až do konce 20. století. Poměrně silná role odborů úspěšně kooptovaných do v podstatě korporativního uspořádání společnosti takzvaného "sociálního smíru", kde stát byl alespoň zdánlivě schopen zajistit určité sociální jistoty, zaručila, že tento model přežil v kontinentální Evropě i vlnu thacherismu a reaganismu v 80. letech.

Tento článek přispěje k tématu ultrapravice v ČR, konkrétně pak ke zmapování mládežnické organizace, která působí po boku kdysi parlamentní strany jednoho velmi ambiciózního doktora filozofie. Řeč je o Republikánské mládeži (RM).

Nadpis je možná trochu dlouhý. Doufám ale, že působí natolik atraktivně, že se laskaví čtenáři a laskavé čtenářky začtou do článku, který pro A-kontru možná není příliš typický.