V hysterickém záchvatu, do něhož se dostala média po technoparty Czechtekk, se mimo jiné často a s oblibou připomínalo, že ve Velké Británii a Francii již byly přijaty proti podobným akcím zákony. Novináři dávali v duchu ustáleného „západ – náš vzor“ tyto dva státy českým politikům za příklad s tím, že by něco takového měli také přijmout. Asi by proto nezaškodilo podívat se na situaci v těchto dvou zemích trochu podrobněji.

Velká Británie: Zákon o zločinném bezpráví

Ve Velké Británii vyrukovala konzervativní vláda s protitechnařským zákonem roku 1994. Zákon o trestním soudnictví a veřejném pořádku (Criminal Justice and Public Order Act) byl vymyšlený chytře – tak, aby sice ostře zasáhl techno-akce (definované zákonem jako shromáždění 100 nebo více lidí, kteří si pouští hlasitou hudbu s „opakujícími se sledy beatových úderů“), ale zároveň i různé protestní aktivity, omezil právo na shromažďování a zvýšil možnosti policie. Zákon, který vedle organizátorů techno-parties významně postihl především sabotéry honů na lišky, squattery, ale i fotbalové fanoušky, zvýšil tresty za ilegální shromažďování na 3 měsíce vězení nebo 2500 liber pokuty. Rozšířil také možnosti policie shromažďovat vzorky DNA i na pachatele méně závažné trestné činnosti (krádež v obchodě, protivení se zatčení atd.). Zákon byl jedním z kamínků v mozaice snah konzervativců vdechnout život postupně odumřelým „tradičním hodnotám“ – časově se shodoval např. s novou legislativou o sociálních podporách, která umožňovala odmítnout sociální podporu každému, kdo „má v nepořádku vlasy a oděv“ nebo „vypadá jako přívrženec alternativního způsobu života“.

Tento zákon ovšem pochopitelně neprošel bez protestů. Konzervativcům se proti sobě podařilo poštvat mnohé – i ti, kdo třeba nebyli zcela bezprostředně ohroženi zákonem, cítili, že tak silné omezení práva na shromažďování a posílení pravomocí policie může potenciálně ohrozit i je – a že vytváří velmi nezdravou atmosféru ve společnosti. Odpůrcům se podařilo vytvořit mnoho lokálních kampaní a jejich síť, nazvanou Freedom Network (Svobodná síť). Zákon v kampani překřtili na Criminal Injustice Bill (tedy něco jako „Zákon o zločinném bezpráví“). Na demonstracích setkávaly řádově desítky tisíc lidí – od squatterů, anarchistů a radikálních ekologů, přes trockisty až po odboráře či labouristy. Zákonu ovšem nezabránili – a po vítězství ve volbách jej po konzervativcích vesele přejala nová vládnoucí levicová Labour Party. Že by zase další doklad, že jsou volby na nic?

Bylo by ale chybou si myslet, že zákon techno-scénu zastrašil. Dalo by se dokonce říct, že měl opačné účinky. Jednak tato ukázka represivní tváře režimu technaře dost naštvala – a vzpomínky na rozsáhlé společné protesty proti represivnímu zákonu odeznívaly velmi pomalu. A především naštvání na zákon vedlo k odhodlání nedat se a naopak politikům a fízlům ukázat: „Lidé byli tak pobouřeni tímto drakonickým zásahem, který znemožňoval konání parties, že je to naopak vedlo k odhodlání pořádat ještě větší a lepší akce,“ píše o tom Nicholas Sounders v knize Extáze a technoscéna.

Francie: Ultrapravičák proti technu

Ve Francii byl Zákon o veřejné bezpečnosti (že by nám to v České republice něco připomínalo?) přijat roku 2001. Navrhl jej Thierry Mariani, poslanec parlamentu zvolený za Národní frontu (Front National) tedy za fašizující stranu Jeana Marie Le Pena (viz např. A-kontra 5/99 nebo 5/02). „Demokratičtí“ zákonodárci mu ovšem návrh zákona ještě „vylepšili“ směrem k větším represím. A tak zákon mimo jiné umožňuje zabavit aparaturu použitou na party, a to i na akci, která se koná na soukromém pozemku. Organizátor nelegální free-party může být postižen pokutou až do výše 7500 euro nebo vězením až na šest měsíců.

Francie už po přijetí tohoto zákona zakusila policejní zvůli s rozpouštěním techno parties – často velmi drsným způsobem. Např. freeparty poblíž Broceliande na jihu Francie 4. – 6. dubna 2001 ukončila speciální policejní brigáda z Paříže tvrdým zákrokem, u něhož asistovala i helikoptéra, přičemž došlo na střílení z plynových pušek a zatýkání lidí i na násilí proti pobíhajícím psům účastníků a účastnic. Francouzští technaři a technařky se snažili zákonu bránit, odpor proti němu se ale příliš nerozšířil mimo jejich řady.

Kde je represe, tam je i ODPOR

Letošní Czechtekk ukázal, že v České republice policisté nějaký speciální zákon zas až tak nepotřebují, stačí jim mediální objednávka a pak pokyn příslušného politika. Takový stav ale asi nebude únosný věčně a dříve či později můžeme očekávat nějaké nové represivní zákony, zvláště, když se po nich média už letos začala tak iniciativně shánět.

Jestliže si čeští novináři, zákonodárci a fízlové chodí na zahraničí pro rozumy ohledně represí, měli bychom se pro změnu my inspirovat tamějšími protirepresivními kampaněmi. Gross a jeho banda si nesmějí myslet, že něčeho zákazy dosáhnou. Právě naopak – mohou dosáhnout jen mobilizace a politizace těch, které chtěli potlačit. Znemožní-li příště technoparty co nejdále od civilizace, může se také stát, že ta další proběhne před ministerstvem vnitra...

Ondřej Slačálek