Rád bych na úvod zdůraznil, že jsem tento článek psát nechtěl a vedlo mě k tomu až to, že se u nás v redakci sešlo „větší než malé množství“ velmi ostře protidrogově zaměřených materiálů inspirovaných filosofií straight edge, které mě svou dogmatičností a misionářským zápalem vyprovokovaly. Na druhou stranu tento text nemá být polemikou s danými články – nechci si osobovat výhodu posledního slova – a tak bude spíše obecnější kritikou názorů straight edge projevených v těchto i jiných článcích a v osobních diskusích. Rád bych se prostě jen přihlásil k jinému pohledu na drogy i na tuto filosofii – což neznamená, že bych se chtěl jejích stoupenců dotknout, protože mezi nimi mám řadu přátel a spolupracovníků a jiných straight edge si velmi vážím. Vadí mi ale některé prvky v jejich myšlenkách.

Především straight edge brojí proti samotné konzumaci drog a jsou striktními abstinenty a abstinentkami. Nic menšího zřejmě nemá smysl. To v důsledku znamená, že když si někdo jednou za čas zakouří marihuanu nebo se při slavnostní příležitosti napije alkoholu, je vlastně na stejné úrovni jako alkoholik nebo člověk závislý na své dávce heroinu. Nic menšího než úplná abstinence nemá tu správnou hodnotu.

Jenže problémem přece není droga jako taková, ale způsob jejího užívání. Nemá smysl brojit proti jednotlivým drogám, zejména ne proti takovým, které nezpůsobují fyzickou závislost. Co jistě má smysl je brojit proti závislosti – a proti takové společnosti, v níž lidé závislost potřebují a vyhledávají, protože to naplňuje jejich mnohdy vyprázdněné životy.

Bojovníci „proti drogám“ nám jsou schopni uvést spousty zástupných argumentů a přesně vypočíst, kolik drogovým „zlozvykem“ utrpí lidí, zvířátek a rostlinek, jak ti, kdo „berou drogy“ škodí přírodě a podílí se na vykořisťování lidí a kolik zaplatí státu na daních. Opomíjí ale jednu velmi podstatnou věc. Opět za to totiž nemohou samotné drogy, ale společnost, v níž žijeme. Straight edge argumentují pěkně výběrově (a ani jim nic jiného nezbývá, protože kdyby se skutečně nechtěli podílet na vykořisťování lidí a přírody, tak by jim v této společnosti nezbývala jiná volba než umřít). Nikdy jsem je neviděl brojit například proti počítačům, na nichž píší své protidrogové pamflety – ač jsou mnohdy vyráběny ve velmi otřesných podmínkách pro pracující a velmi plýtvavým způsobem, který atakuje zejména klíčové vodní zdroje. Nemluvě o tom, kolik na nich nechávají vydělat stát a nadnárodní korporace. O tom, že by pracovali pouze načerno (aby neplatili daně), také nic nevím. Ale když se to hodí, tak se naprosto nesouvisející moralizování vytáhne.

Straight edge jistě odpoví, že zatímco práce a počítač je nezbytnost, alkohol je jakýsi pochybný luxus. Někteří další chytráci mě určitě začnou brzy upozorňovat, co všechno by šlo dělat s „prokalenými“ penězi např. „pro hnutí“. Jenže člověk potřebuje i nějakou zábavu, seberealizaci a rozptýlení. Prosazovat nějaký „revoluční“ asketismus, sebe-odříkání ať už ve jménu „čistého života bez drog“ nebo ve jménu „větších úspěchů revoluce“ je stupidní sebemrzačení, které se v důsledku odrazí i na politických myšlenkách, které lidé za cenu vlastního odříkání prosazují.

Ideál straight edge mi připomíná mnišství. Nikoli uměřená spotřeba drog, ale jejich absolutní neužívání. Všechno světské je od ďábla a my se tomu musíme vyhnout. S tím souvisí i jakýsi pochybný ideál „čistoty“ – když se nedotknu drog, budu „čistej“ nebo „čistá“. Není divu, že takový přístup vede některé lidi i k velmi nadřazenému postoji vůči ostatním - „nečistým“ - a v některých případech se spojuje i s prapodivnými xenofobními postoji – ojediněle jsem zaznamenal dokonce i homofobii.

Aby bylo jasno – nehodlám v žádném případě někoho odrazovat od abstinence. Je to jen a jen jeho rozhodnutí a to rozhodně mnohem lepší než závislost. Co mi ale přijde divné, je zakládat na tomto svém osobním rozhodnutí kulturní nebo dokonce jakousi kvazi-politickou orientaci a permanentně (a někdy dost otravně) dávat toto rozhodnutí ostatním lidem najevo. Přijde mi to stejně na hlavu postavené, jako kdyby někdo zakládal svou kulturu např. na tom, že miluje pivo a každému to pivo nutil.

Anarchismus je pro mě o svobodě. Svoboda se jistě nesnáší se závislostí. Podle mě se ale také nesnáší s rigidností, zákazy a vnucováním jediné správné, v tomto případě „čisté“, cesty.

Ondřej Slačálek