Celá řada jednotlivců a skupin se spojila k přípravám brněnského Protestfestu, setkání, které navazovalo na tradiční brněnské pouliční slavnosti konané už od roku 1999. Smyslem akce bylo spojit alternativní kulturu (především hudební) a radikální politiku. Dlouhodobá a pečlivá příprava se vyplatila a o Protestfestu lze mluvit jako o nejvydařenějším pouličním vystoupení za pěkně dlouhou dobu.

 

Proč?

„Festival protestu se záměrně neváže na žádnou konkrétní událost nebo téma. Hlavní myšlenkou je protest jako takový - chceme ukázat, že existuje mnoho forem, mnoho lidí, mnoho úrovní. Máme zato, že protestní aktivity v současnosti v České republice jsou až příliš rozkouskovány na jednotlivá témata, přičemž ale mnohým lidem uniká vzájemná propojenost těchto témat. Postupně se tak může nabýt dojmu, že protestní aktivity jsou izolovanými pokusy hrstky aktivistů, kteří jsou příliš úzce ideologicky vymezeni; že jsou to aktivity sektářských skupinek, kterým nejde o zlepšení životního světa jako takového, ale spíše o prezentaci vlastní ideologie (či už ideologie radikálně levicové, nebo třeba ideologie občanské společnosti) na pozadí stávajícího systému. Díky tomu máme možnost pozorovat, že lidí na demonstracích ubývá, kdežto počet lidí, účastnících se, nebo přímo se podílejících na aktivitách alternativní kultury či vyznávajících alternativní životní styly neustále roste. Jde o lidi, kteří - díky svému zájmu o alternativy k mainstreamové konzumní kultuře - představují pro protestní hnutí velký potenciál, ale v současné době v nich převládá deziluze z toho, kdo a jak se v upadajícím veřejném prostoru pohybuje. Cílem akce je teda především ukázat těmto lidem, že existuje návaznost mezi vyjádřením názoru formou politického protestu a formou alternativní kultury. Že jednotlivá témata, kterými se různí aktivisté a umělci zabývají, nebo se k nim vyjadřují (jako jsou rasizmus, xenofobie, chudoba, marginalizace alternativ, policejní represe, militarizmus, ničení přírody apod.), jsou jenom symptomy mnohem hlubšího problému, který spočívá v systému samotném, a že je proto potřeba vidět veškeré protestní aktivity v kontextu jejich vztahu k systému“ – psalo se v prohlášení organizátorů a organizátorek. Jasná a dobrá myšlenka. Jasná snad pro každého – krom některých novinářů, zmateně pobíhajících po akci a ptajících se účastníků a účastnic: „A proti čemu to tady je?“ Když nedostali uspokojivou odpověď, vměstnatelnou do jejich novinářského jazyka, uráželi protestující plky jako „mnozí protestující ani nevěděli, proti čemu vlastně protestují, hlavně, že bylo pivo.“ Co dodat?

 

Umění i politika

Během slunečné soboty 29. května se na Moravském náměstí v Brně setkalo zhruba tisíc lidí. Na místě se šlo zastavit u infostánků četných skupin, hlavně ekologických a anarchistických. Lákadlem programu  byla ale především kultura.

Na hlavním pódiu se vystřídalo několik velmi zajímavých a dobrých kapel různých stylů. K lítosti mnoha zúčastněných nedorazila hlavní punková hvězda dne, Davová psychóza. Posluchači ale rozhodně nepřišli zkrátka – při poslechu reggae/ska Feher Fekjete Kerek, reggae Jahly Sound, ska kapely Leningrad a hiphoperů ZW cirkus a Jižní pionýři asi nikdo nelitoval své účasti. Pro příznivce a příznivkyně techno-hudby zde byl sound-systém Vosa.

Akce proběhla v naprosté pohodě. Brněnští neonacisté, kteří jindy „neohroženě“ machrují (ve skutečnosti většinou pouze ze značné vzdálenosti pořizují nekvalitní fotografie nebo napadají osamělé lidi a skupinky) se ke shromáždění neodvážili. Svou zbabělost si vynahradili napadením některých aktivistů odjíždějících po akci prvním ranním spojem na nádraží. V relativním klidu zůstala i policie, která pouze občas buzerovala s perlustracemi a jinak čekala v záloze. A tak jediný, kdo na Protestfest přišel otravovat, byla nakonec Strana zelených se svou předvolební propagandou. Zeleným nicméně jeden pořadatel sdělil, že o jejich stranické natřásání není na akci zájem a že pokud se do čtvrthodiny nesbalí a neodejdou, zavolá na ně policii. Tak skončila snaha propagovat „zelenou“ politiku a měnit festival protestu v předvolební agitku.

Večer se účastníci a účastnice vydali na pochod městem. Přes Českou a Úvoz se došlo až do Pisáreckého parku, kde následovala afterparty, během níž mohli účastníci na třech místech holdovat hudbě podle svého zájmu – opět od punku přes ska až po techno.

Akci lze hodnotit jako velmi vydařenou – a to nejen proto, že jde po ne až tak krátké době o první radikálnější vystoupení. Důležité je i to, že se akci podařilo přinejmenším nabourat zeď mezi uměním a politikou – a také zdi mezi jednotlivými kulturními a životními styly. Doufejme tedy, že rozhodně nepůjde o poslední takovou událost...

Ondřej Slačálek