Ani v tom nejhorším snu mě to nenapadlo, ale je to tak: Petice aktivního neonacisty Filipa Vávry „Za úplný zákaz rituálního zabíjení zvířat v ČR“ není na stránkách Ochranářů hospodářských zvířat (OHZ) jen tak náhodou – a dnes už je to dokonce jejich vlastní aktivita. OHZ na Filipovi Vávrovi nevadí neskrývané sympatie k neonacismu ani násilnická minulost. Propagace hnutí, jehož cílem je potlačování osobních svobod a segregace ve společnosti, podle Marcely Frei z OHZ nijak neodporuje jejich cílům - tedy ochraně zvířat. Petice je podle nich čistě apolitická. Kdyby neonacisté pochod pražskou Židovskou čtvrtí na výročí Křišťálové noci prezentovali jako pochod na ochranu zvířat, pravděpodobně by ho OHZ v čele s M. Frei podpořili také.

Těm, kdo vyjádřili svůj nesouhlas s propagací a podporou aktivit neonacistického násilníka Filipa Vávry a odeslali protestní e-mail, se dostalo podobných odpovědí, jejichž hlavní teze lze shrnout asi takto:

1. Určitě jste anarchista/ anarchistka – proto nás Váš názor nezajímá.
2. Házíte nám klacky pod nohy.
3. Je Vám lhostejné kruté zacházení se zvířaty.
4. Nefigurujete na se seznamu členů a přispěvatelů OHZ – tudíž nás nezajímáte.
5. Filip Vávra nás zajímá pouze jako autor petice, jeho další aktivity se nás netýkají.

Je důležité upozorňovat na úsilí neonacistů přitáhnout mladé pomocí témat, která je zajímají a která považují za důležitá. Na tyto trendy upozorňují lidé dlouhodobě se zabývající problematikou neonacistů ve společnosti: „….snahy neonacistů infiltrovat hnutí na obranu zvířat či pole radikální ekologie nejsou nové. Vždyť v řadách těchto hnutí je celá řada mladých lidí, kteří by mohli naslouchat o nadřazenosti bílé rasy a bojovat za bílé Čechy,“ říká k tomu jeden z antifašistů v článku Neonacista Filip Vávra v hnutí na obranu zvířat.

Petice se nevěnuje tématu rituálního zabíjení zvířat jen tak náhodou. V řadě evropských zemí nejsou takto zaměřené protesty motivovány ochranou zvířecích práv, jsou spíše zástěrkou pro antisemitské a antimuslimské výpady a ochranu „staré dobré bílé Evropy“. Na prvním místě nejsou zvířecí práva ani u Filipa Vávry, jinak by se zaměřil třeba na v ČR mnohem rozšířenější rituální zabijačky nebo na každoroční vánoční masové rituální zabíjení kaprů. Ochránce zvířat Michal Kolesár z realita.tv k tématu jatečního a rituálního zabíjení zvířat říká: „Dodávám jen, že se svými současnými znalostmi nepovažuji shechitah za krutější způsob zabíjení zvířat než běžnou praxi v jatečních provozech.“

Filip Vávra chce spíš svou peticí ukázat, že krutě se k zvířatům chovají především neevropské a neárijské národy – na stejně kruté rituály zabíjení zvířat o víkendech i ve všední dny neupozorňuje. To by nekorespondovalo s jeho zájmy za záchranu „bílé“ Evropy.

I zahraniční zkušenosti ukazují, že protesty proti rituálnímu zabíjení zvířat nejsou zcela apolitické. Ve Švýcarsku jsou dvě největší iniciativy, které se v této věcí angažují, napojeny na popírače holocaustu a ultrapravicová hnutí. Erwin Kessler (s kterým pojí Marcelu Frei osobní vztahy) z Verein gegen Tierfabrik (Spolek proti zvířecím továrnám) má úzké styky se švýcarskými popírači holocaustu a otevřeně podporuje ultrapravici. Kessler byl také několikrát usvědčen z rasových útoků. Představitelé Vérité and Justice (Pravda a svoboda) byli v roce 2002 odsouzeni za popírání holocaustu.

Motiv rituálního vraždění nalezneme i v historii. Podobně laděné byly i antižidovské kampaně založené na konceptu tzv. rituálních vražd. Řada obvinění z rituálních vražd, používání lidské krve k obřadům i údajného pití krve křesťanských dětí přerostla v masové a hysterické antisemitské kampaně. V českých zemích a vůbec moderní Evropě jde např. o Hilsneriádu (1899), ve 20. století potom soud s Mendelem Bejlisem v Rusku (1913) nebo pogrom v polském městě Kielce (1946).

Apolitický ve svém snažení není ani Filip Vávra, který své postoje odkrývá i v odpovědi na otevřený dopis Michala Kolesára: „Vadí mi týráni zvířat i lidí, ale nepovažuju se za člověka na prvním místě, nýbrž bělocha na prvním místě.“ Na politické cíle ukazují a apolitičnost petice vyvrací i současné aminulé aktivity Filipa Vávry.

Pojem „rituální“ zabíjení zvířat velmi silně zužuje a politizuje i petice OHZ: „Žádný svatý spis přitom nikomu tento způsob porážky zvířat nepředepisuje,“ píše se v ní. Rituálními zabíjačkami se OHZ nezabývá, v českém prostředí, kde je tato kratochvíle obzvlášť oblíbená, je to škoda. Je škoda i to, že OHZ tentokrát vypadla z hledáčku i ochrana kaprů.

Lehké pochyby se vznášejí nejen nad politickými postoji OHZ ale také nad jejich současnými aktivitami. Jeden z bývalých sympatizantů Blum, který se angažuje v aktivitě realita.tv, současnou situaci popisuje takto: “Články uvedené na webu OHZ za poslední rok se tématice ochrany hospodářských zvířat věnují pramálo, ba co víc z velké části jde o odkazy na novinové články. Jediná aktivita, dá-li se tak nazvat, je podstrkování petic. A to dospělo až do takové míry, že jim nezáleží ani na autorech. Organizace do velké míry těží z aktivit, které zahájilo už předchozí vedení – ať už jde o slepice z Černuce nebo zachráněnou kobylku Kačenku.”

I samotné informační materiály OHZ působí minimálně zmateně. Jednou se v jejich zpravodaji o Kačence dočteme, jaký že má krásný život a v dalším čísle už čteme příběh o druhé záchraně Kačenky a jejím týrání od majitele útulku.

Na stížnosti členů OHZ Marcela Frei odpovídá podobně jako na protestní e-maily k petici proti rituálnímu zabíjení zvířat – Vaše názory nás nezajímají, o ochraně zvířat nic nevíte a tak nám nemáte co říkat.

Možná i absence vlastních činností hraje roli v tom, proč se OHZ rozhodla nejprve diskutovanou petici podpořit a později dokonce kampaň přijmout za svou. Petice jen dokresluje nekoncepčnost současných aktivit OHZ – raději než aby pokračovali v aktivitách, které byly započaty za minulé éry organizace (informační kampaň proti zabíjení vánočních kaprů, mezinárodní transporty zvířat apod.), připojují se k bezcílným a politicky pochybným peticím, které reálně nic příliš nezmění.

Nechci bagatelizovat utrpení zvířat způsobené rituálním zabíjením, ale nejde jen o něj. Stejně závažné a drastické je i zabíjení zvířat na jatkách nebo zabijačkách. Nechci ani říkat, že ochranou zvířat se mohou zabývat pouze anarchisté nebo levicově orientovaná hnutí. Čím více lidí se bude jejich ochranou zabývat tím lépe. Přít se ovšem můžeme o to, jak je která aktivita důsledná.

Nakonec ať si Filip Vávra proti zabíjení zvířat vystupuje – nevidím však důvod, proč jeho aktivity podporovat, nebo se k nim dokonce přidávat. Hlavním cílem podobně laděných aktivit totiž není ochrana práv zvířat ale prosazování neonacistické doktríny. Nechci prosazovat veganství a ochranu zvířat s někým, kdo podporuje holocaust, usiluje o rasový separatismus a kdo aktivně vystupuje proti všem, kdo nespadají jeho vize “čísté” rasy (ať už jsou to gayové, nebo kdokoli, koho jde označit nálepkou “feťák” či “nepřizpůsobivý”). Je to stejný princip, proč mě nezajímají emancipační snahy neonacistek – třeba i dosáhnou rovnoprávného postavení s svými “kamaraden” z neonacistického hnutí, ale vždycky budou také usilovat o to, aby byly nadřazené ženám jiné barvy pleti a jiného politického vyznání. Možná Filip Vávra bojuje za práva zvířat, ale stejně tak prosazuje ideologii, která má na svědomí miliony mrtvých, holocaust, koncentrační tábory, politické perzekuce – a proto nevidím jediný důvod, proč podporovat jeho aktivity. Spíš naopak.

Zajímavé odkazy:

Neonacista Brož dostal pět let

Národně sociální blok a další neonacistické organizace a aktivity na území ČR

Auschwitz

Childern of Holocaust

Antisemitismus

Neonacista Filip Vávra v hnutí na obranu zvířat

Nácek s akademickým titulem