Verze pro tiskPDF verzeJednou nebo dvakrát v životě jsem potkala příjemného (nebo alespoň snesitelného) policajta. Někdy mají dokonce smysl pro humor: v Samaře (na řece Volze) mají policejního psa, který se jmenuje Yandex (což je nejpopulárnější internetový vyhledavač v Rusku, ještě oblíbenější než Google).

V každém případě ale většina policajtů - alespoň zde v Rusku - nepatří zrovna k těm lidem, které bych si přála potkat v noci na opuštěné ulici. Stojí za pozornost, že 65 % mých spoluobčanů si myslí, že policie a její příslušníci většinou jednají ve vlastním zájmu.

Mnoho lidí se policie bojí a nenávidí ji. Dokonale to lze ukázat na případu Savy Terenťjeva, hudebníka ze Syktyvkaru (republika Komu), který napsal komentář k článku do blogu jednoho místního novináře. Šlo o debatu o policejní korupci a Terenťjev byl docela sprostý. Vyjádřil ale názory, který sdílí dost lidí: zkorumpované policajty je třeba potrestat, u policie se scházejí ti nejhorší lidé z celé společnosti.

Místní policisté prohledávali internet a pátrali po protipolicejních textech (místo aby bojovali třeba proti skutečným nebo internetovým neonacistům) a Terenťjev byl obviněn z podněcování nenávisti proti sociální skupině policistů. Vyšel z toho s roční podmínkou.

I když necháme stranou zvláštní definici policie jako sociální skupiny a některé další pěkné úlety ruské justice, je tento rozsudek poněkud složité vysvětlit na svou řádcích. Vtipné ale je, že předtím, než bylo vzneseno obvinění proti Terenťjevovi, vidělo jeho komentář sotva pár čtenářů, zatímco dnes ho zná téměř každý ruský blogger nazpaměť.

Mohli byste si myslet, že zde máme policejní stát. Ne. Míra absurdity v jednání policistů výrazně snižuje jejich hrozivost. Absurdní může být nebezpečné, ale nemůže být mocné.

Skutečně, mnoho policistů prošlo válkou v Čečensku a dnes se chovají stejně, jako se chovali tam. Když ale dojde na skutečnou práci, ukáže se, že jsou zcela neschopní jednat.

12. července 2008 byl v Moskvě zbit známý ruský malíř komiksů Chichus, pravděpodobně proto, že vypadá alternativně a nosí dredy. Zmlátil ho blázen, který se prohlašoval za "ruského fašistu". Když šel Khikhus na policii, aby podal oznámení, policajti byli hodně naštvaní a vůbec ho nechtěli přijmout. Raději se ho snažili přesvědčit, že žádný fašista by ho nikdy nenapadl, protože "nevypadá jako čurka". Čurka je pejorativní označení pro ne-Slovany, kteří přicházejí ze střední Asie a z Kavkazu. Zřejmě mají nějak zafixováno, že čurka je výhradním cílem fašistů.

Co můžeme čekat od nižších hodností, když ministr vnitra páchá veřejnou sebevraždu (většina společnosti to však jako sebevraždu nevnímá), když tvrdí, že internet musí být právně regulován stejně jako masové sdělovací prostředky. Říká, že je to potřeba pro boj proti extremismu (včetně neonacismu) na internetu. Zaprvé, na co přitvrzovat zákony, když ty, které existují, nejsou využívány a listiny smrti obsahující jména "nepřátel ruského národa" visí na webu po měsíce a nikoho to nezajímá? Zadruhé, proč nepoučit prokurátory a soudce o existujících zákonech tak, aby nedocházelo k tak absurdním případům, jako je ten Terenťjevův? A nakonec si říkám: byl ministr vůbec někdy na internetu a jak by si představoval oficiální registrace, které se týkají médií, v případě každé internetové stránky, včetně blogů, e-shopů, webových knihoven atd.?

“Still not loving police” – tuhle samolepku mám na bloku, do kterého si zapisuju tato slova. Možná, že ne všichni policajti jsou bastardi, ale žádná láska z toho nekouká.

Maria Rozalskaja