O islámu bez předsudků - 1/2005
Vážení čtenáři, vážené čtenářky,
jak jste si jistě povšimli, navzdory všem obtížím vstupujeme do nového ročníku – v duchu tradice z předminulého roku sice až v březnu, ale přece. O strastech, s nimiž je vydávání našeho časopisu spojeno, jsme se rozpovídali již minule, takže nyní bychom na tomto místě jen rádi poděkovali všem, kteří nás jakkoli podpořili. Bylo jich dost na to, abychom mohli vydat alespoň toto číslo, málo na to, abychom si přestali dělat starosti s dalším osudem tohoto časopisu. A teď už raději o něčem jiném. Vycházíme v době, kdy je ve všech pádech skloňována aféra se Stanislavem Grossem. Nám tato „světoborná událost“ stála jen za jednu glosu, a to ještě dost možná její význam přeceňujeme. Asi nás nikdo nepřesvědčí, že Gross je lepší, nebo horší než všichni ostatní čeští mocipáni, že pro nás oproti nim znamená „alternativu“ nebo „hrozbu“. A asi nás nikdo nepřesvědčí ani o tom, že je pro nás vůbec důležité, jestli bude premiérem ten nebo onen politik.
Za mnohem podstatnější pokládáme krátce po uzávěrce zveřejněnou diskusi o tom, kdo se stane prezidentem Světové banky. Je totiž velmi pravděpodobné, že USA do čela této neblaze proslulé organizace prosadí stejně neblaze proslulého Paula Wolfowitze, dosavadního náměstka amerického ministra obrany a muže, který je všeobecně pokládán za jednoho z hlavních tvůrců Bushovy politiky. Jak plasticky ukazuje kniha Erica Laurenta Tajný svět George W. Bushe, která byla nedávno vydána i česky, Wolfowitz hned po skončení studené války hlásal pokračování agresivní, útočné americké politiky. Už roku 1990 propagoval v prezidentské administrativě Bushe staršího přesvědčení, že Amerika by měla „zasahovat kdekoli, kdykoli a jakkoli o uzná za vhodné“.
„Válka proti terorismu“ poskytla jen vhodnou záminku, kterou mohlo být cokoli jiného. Právě Wolfowitz patřil rovněž k hlavním architektům zpackané války proti Iráku. Wolfowitz by nebyl prvním vojenským činitelem, který by se stal prezidentem Světové banky. V letech 1968-1981 byl v této funkci Robert McNamara, který předtím (1961-1968) působil jako ministr obrany USA. Poté, co se podílel na rozpoutání nesmyslné a nakonec prohrané války ve Vietnamu, stal se jedním z ekonomických „ředitelů zeměkoule“. Právě za něj byla schválena nejen řada megalomanských projektů výrazně poškozujících místní komunity, ale také byla nastoupena politika „programů strukturálních úprav“, které znamenaly především strukturální prohloubení chudoby a sociálního vyloučení obyvatel zemí třetího světa a naopak zvýšení moci nadnárodních firem. Uvidíme, s čím přijde nový jestřáb ve stejné funkci. A ostatně, nezáleží až tak na tom, jestli se skutečně prezidentem Světové banky stane. Už jenom jeho navržením daly USA jasně najevo, že ekonomickou politiku, která má údajně pomoci chudým (chudoba se přitom zvyšuje), berou ve skutečnosti jen jako pokračování války o svou moc jinými prostředky.
Za hlavní téma jsme si tentokrát vybrali islám. Víme, že toto téma je složité a pro mnohé také velmi kontroverzní. Rozhodli jsme mu proto věnovat dvě čísla. V tomto jsou převážně faktografické materiály, v příštím se chceme zaměřit zejména na postavení a útlak žen v islámských společnostech. Zároveň v něm bude prostor i pro vaše názory a příspěvky.
Vaše redakce.
přidáno 31/03/2005
jak jste si jistě povšimli, navzdory všem obtížím vstupujeme do nového ročníku – v duchu tradice z předminulého roku sice až v březnu, ale přece. O strastech, s nimiž je vydávání našeho časopisu spojeno, jsme se rozpovídali již minule, takže nyní bychom na tomto místě jen rádi poděkovali všem, kteří nás jakkoli podpořili. Bylo jich dost na to, abychom mohli vydat alespoň toto číslo, málo na to, abychom si přestali dělat starosti s dalším osudem tohoto časopisu. A teď už raději o něčem jiném. Vycházíme v době, kdy je ve všech pádech skloňována aféra se Stanislavem Grossem. Nám tato „světoborná událost“ stála jen za jednu glosu, a to ještě dost možná její význam přeceňujeme. Asi nás nikdo nepřesvědčí, že Gross je lepší, nebo horší než všichni ostatní čeští mocipáni, že pro nás oproti nim znamená „alternativu“ nebo „hrozbu“. A asi nás nikdo nepřesvědčí ani o tom, že je pro nás vůbec důležité, jestli bude premiérem ten nebo onen politik.
Za mnohem podstatnější pokládáme krátce po uzávěrce zveřejněnou diskusi o tom, kdo se stane prezidentem Světové banky. Je totiž velmi pravděpodobné, že USA do čela této neblaze proslulé organizace prosadí stejně neblaze proslulého Paula Wolfowitze, dosavadního náměstka amerického ministra obrany a muže, který je všeobecně pokládán za jednoho z hlavních tvůrců Bushovy politiky. Jak plasticky ukazuje kniha Erica Laurenta Tajný svět George W. Bushe, která byla nedávno vydána i česky, Wolfowitz hned po skončení studené války hlásal pokračování agresivní, útočné americké politiky. Už roku 1990 propagoval v prezidentské administrativě Bushe staršího přesvědčení, že Amerika by měla „zasahovat kdekoli, kdykoli a jakkoli o uzná za vhodné“.
„Válka proti terorismu“ poskytla jen vhodnou záminku, kterou mohlo být cokoli jiného. Právě Wolfowitz patřil rovněž k hlavním architektům zpackané války proti Iráku. Wolfowitz by nebyl prvním vojenským činitelem, který by se stal prezidentem Světové banky. V letech 1968-1981 byl v této funkci Robert McNamara, který předtím (1961-1968) působil jako ministr obrany USA. Poté, co se podílel na rozpoutání nesmyslné a nakonec prohrané války ve Vietnamu, stal se jedním z ekonomických „ředitelů zeměkoule“. Právě za něj byla schválena nejen řada megalomanských projektů výrazně poškozujících místní komunity, ale také byla nastoupena politika „programů strukturálních úprav“, které znamenaly především strukturální prohloubení chudoby a sociálního vyloučení obyvatel zemí třetího světa a naopak zvýšení moci nadnárodních firem. Uvidíme, s čím přijde nový jestřáb ve stejné funkci. A ostatně, nezáleží až tak na tom, jestli se skutečně prezidentem Světové banky stane. Už jenom jeho navržením daly USA jasně najevo, že ekonomickou politiku, která má údajně pomoci chudým (chudoba se přitom zvyšuje), berou ve skutečnosti jen jako pokračování války o svou moc jinými prostředky.
Za hlavní téma jsme si tentokrát vybrali islám. Víme, že toto téma je složité a pro mnohé také velmi kontroverzní. Rozhodli jsme mu proto věnovat dvě čísla. V tomto jsou převážně faktografické materiály, v příštím se chceme zaměřit zejména na postavení a útlak žen v islámských společnostech. Zároveň v něm bude prostor i pro vaše názory a příspěvky.
Vaše redakce.