Zveme Vás na přednášky Ernesta Ledesmy, „veřejné“ ruky zapatistů a ředitele chiapaské organizace CAPISE

Klíčovým rokem oficiální politiky Mexika byl rok 2006. Na prezidentském postě střídá Vicenta Foxe pro-americký a silně pravicově orientovaný Felipe Calderón. Samotný proces volby byl více než problematický – hovoří se o zkorumpovaných volbách, z nichž jako vítěz vzešel Calderón jen díky podvodům s volebními lístky. Dodnes se v mexickém hlavním městě před prezidentským palácem scházejí příznivci opozičního kandidáta Lópeze Obradora, aby demonstrovali proti průběhu a výsledku volby. Calderón si křehkosti svého postavení byl velmi dobře vědom, a proto se rozhodl úzce napojit na složky mexické armády a skrze ni represivní cestou restaurovat v Mexiku zákon a tuhý pořádek a v neposlední řadě si také pojistit vlastní pozici. Pomoc mu přislíbila i vláda Spojených států amerických, jejichž nadnárodním společnostem se tuze snadno v Mexiku obchoduje. Ta se nabídla, že bude každoročně přispívat částkou 500 miliónů amerických dolarů na mexické speciální vojenské jednotky.

„Calderónovo“ Mexiko prošlo za poslední dva roky ohromnou militarizací. Armádní kontroly jsou téměř všude. Jedním z nejpichlavějších trnů v oku Calderóna a jeho vlády zůstávají nadále mayští povstalci z jihovýchodní části státu Chiapas, ve světě známí jako (neo)zapatisté. Zapatova armáda národního osvobození, vojenská složka v zapatistickém hnutí, otevřeně povstala na Nový rok 1994. Postupně se z jedné z mnoha latinskoamerických guerril proměnila až na to, co teoretik sociálních hnutí Alain Touraine označil za globální hnutí. Podařilo se jim vykličkovat z oprátky, kterou pro ně představoval vojenský potenciál mexické armády tím, že povolali na pomoc světovou veřejnost. Ta (konkrétně hlavně intelektuálové, novináři, lidskoprávní a grassroots aktivisté a členové nejrůznějších nevládek) vyslyšela výzvu jejich mluvčího subcomandanta Marcose a permanentním sledováním konfliktu znemožnila mexické armádě s definitivní a konečnou silou proti povstalcům zasáhnout. Rovněž se jim zejména ústy mluvčího Marcose podařilo artikulovat převážně sociální problémy (zejména v souvislosti s privatizací půdy, jež činí z řady soběstačných mayských rodin pouhou námezdní sílu) jazykem poetickým a literárním dovolávajíce se práv indiánů na vlastní kulturu. Tím inspirovali jedince, organizace, skupiny a komunity v Mexiku, Latinské Americe i po celém světě k tomu, aby zvedli svůj hlas za důstojný život ve strukturálně nevýhodných podmínkách a zachování svých kultur. Zapatisté urychlili vznik občanské společnosti v Mexiku, kterou již mexická vládní elita ignorovat nemůže.

Sama struktura zapatistického hnutí je originální. Skládá se ze dvou hlavních částí – armádní složky (EZLN) a autonomních komunit. EZLN již před několika lety přešla z ofenzívní vojenské taktiky k funkci reprezentanta hnutí a stala se jakousi ochrankou zapatistických komunit před vojenskými zásahy z vnějšku. Rolnické komunity v Chiapasu, které se přidaly k zapatistům, navazují na vlastní tradici kolektivního odporu, kterou živili a živí tzv. ejidálním obhospodařováním půdy (ejido je mexickou variantou zemědělského družstva a navazuje na letitou mayskou tradici obecní půdy), odkazem na Mexickou revoluci z let 1910 až 1917 a teologií osvobození. Katoličtí misionáři hlásající tuto teologii ožívají v Chiapasu v sedmdesátých letech. Brzy se jim a jejich víře dostává značné popularity mezi domorodými komunitami a je to do značné míry i zásluha teologie osvobození, že lidé (nejen muži, ale i ženy) ve vesnicích nabyli vědomí kolektivní identity a sounáležitosti, od níž již byl jen krůček k požadování autonomie v duchu zapatistické rétoriky.

Ruku v ruce s paramilitárními skupinami výrazným způsobem ožívá i místní, státní a federální policie. Znovu se objevují případy mučení. Stručně řečeno musí nyní zapatistické vesnice čelit hned třístupňovému tlaku dobře spolupracujících sil – mexické armády, policie a paramilitárních bojůvek. Každodenní realitou a hrozbou se stávají brutální ataky, násilná vystěhování, zabírání majetku a celých území, vyhrožování, ztěžování práce Radám dobré vlády (politická instituce zapatistických komunit) a autonomním kooperativám, ničení výbavy zapatistických škol a zdravotních center, věznění z politických důvodů za vykonstruované prohřešky a podobně.

Je to právě CAPISE, která se soustavně věnuje rozbíjení informačního vakua. Iniciuje materiální a finanční pomoc, burcuje a koordinuje podpůrné aktivity. Zaměřuje se také na dokumentaci militarizace a reaktivace paramilitárních skupin v Chiapasu a konfliktů mezi zapatistickými a sousedními vesnicemi. Rovněž monitoruje porušování autonomie zapatistického území a lidských práv. K dispozici má i dobrovolnickou skupinu BOTT (Brigáda pro sledování půdy a území), která navštěvuje rodiny a komunity, jež jsou v bezprostředním ohrožení – a to zejména co se týče zabavení půdy nutné k přežití.

Byla to CAPISE, která z výše zmíněných důvodů ve spolupráci s jinými skupinami iniciovala informační kampaň a turné, jehož úkol je jasný: informovat o zamlčovaném dění v Chiapasu. Ernesto Ledesma, ředitel CAPISE a její zástupce na tomto turné, nejprve objel Mexiko a USA a nyní cestuje Evropou. Jak s informacemi naložíme je již čistě na nás.

-         2. května od 18:00 v Praze: v místnosti A1 Katedry Obecné antropologie FHS UK (zastávka metra „B“ Hůrka; adresa: Husníkova 2075, Praha 5 – Stodůlky)

-         3. května od 15:00 ve Zlíně-Malenovicích: hudební klub U Tetoura (Švermova 91)

-         4. května od 18:00 v Bratislavě: U Očka (zastávka Karpatská – MHD: 201,203,204,209,210, 34,61,74; adresa: Karpatská 3, Staré mesto)

-         5. května od 17:00  v Brně: aula v I. patře budovy C Filozofické fakulty MU (zastávka Grohova - tramvaj: 3,11,12,13; adresa: Arne Nováka 1/1)

Vaše A-kontra.