Filip Vávra, jeden z předních českých neonacistů, ve svých sedmadvaceti letech získal bakalářský titul.

Filip Vávra se původně vyučil prodavačem sportovního zboží, ale dodělal si maturitu. Vzhledem ke svým zájmům několikrát prohlásil, že chce studovat politologii, o což se skutečně pokusil. V roce 2001 se hlásil na obor politologie na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, což tehdy vyvolalo zájem médií. Zejména se tehdy řešil problém, zda je reálně možné, aby se Filip Vávra na universitu dostal a zda to nějakým způsobem může ovlivnit dění na neonacistické scéně. Představitel fakulty nakonec prohlásil, že k právě z tohoto důvodu existuje institut přijímacího řízení, který má zajistit, že se na vysokou školu dostanou jen ti, kteří na studium opravdu mají schopnosti. Celá záležitost nakonec skončila tak, že se Filip Vávra nedostal ani přes první písemné kolo a skončil někde okolo 300. místa. Podotýkám, že písemné části zkoušek téměř není možné falšovat (na rozdíl od ústní části, kde záleží v podstatě jen na libovůli zkoušejících a jistá možnost ovlivnění tam tím pádem existuje), takže tato informace má svou vypovídající hodnotu. V tomto okamžiku najednou Vávra obrátil a začal vehementně tvrdit, že politologie je neperspektivní obor a hodí se maximálně pro holky. 

Vzhledem ke svým schopnostem pak udělal jediné logické rozhodnutí – a vybral si školu soukromou. Konkrétně se jedná o školu s názvem Anglo-americká vysoká škola, o.p.s. (AAVŠ) (do června 2003 Anglo-American Institute for Liberal Studies), která byla v roce 2001 uznána Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky jako vysoká škola neuniverzitního typu. Adresa školy je Lázeňská 4, 118 00, Praha 1 Tel: (420) 257 530 202 http://www.aac.edu. Zde měl 17. 5. 2004 Filip Vávra obhájit bakalářský titul. Tato informace je poněkud zvláštní, neboť semestr na této škole končí 14.5. a bakalářské zkoušky probíhají až od 11. 6., nicméně soukromá škola může pravděpodobně udělat svým žákům výjimku. Ostatně – ti jí za to platí docela dost peněz. Posuďte sami – v podzimním semestru se zde studuje standardně 4-5 kursů, v jarním 2-3 kursy, studium pak lze zrychlit i kursy v létě a zimě. Standardní cena za jeden kurs je 11.200 Kč, za 5 kursů 44.300 Kč. 8 kursů za rok tak vyjde na 76.400 Kč. Cena za tříleté bakalářské studium by se tak vyšplhala někam k sumě okolo 200.000 Kč. Vzhledem k dříve uvedeným skutečnostem lze uvažovat o tom, že měřítkem jeho studijních úspěchů zde skutečně nebylo jeho nadání a um, ale spíše jeho peníze.

Zde se samozřejmě přímo nabízí otázka, odkud se tato rozhodně nemalá suma vzala. Jedna varianta je, že školné za Vávru zaplatil jeho otec. Druhá varianta je, že peníze na školné pocházejí z bývalých fondů NSB/PA, které měl Filip Vávra na starosti  a které měl „vytunelovat“. Třetí a nejzajímavější možnost je varianta, o které se spekuluje již delší dobu a podle které měl Filip Vávra „odprodat“ část svých informací Policii ČR.

Tomáš Netolický

 
Kdo je Filip Vávra?

Filip Vávra je synem Vítězslava Vávry, hudební hvězdy osmdesátých let, z jeho prvního manželství. Mezi neonacisty byl jedním z mála, kteří dokázali vystupovat kultivovaně. To mu ovšem nevadilo v tom, aby byl v šestnácti letech stíhán za útok na pražský gay klub a výtržnost před synagogou. Nakonec byl odsouzen za výtržnictví. ( Bylo by zajímavé vědět, co Filip Vávra napsal do dotazníku, který jako student Anglo-americké vysoké školy musel vyplnit a kde je i otázka, Byl(a) jste někdy odsouzen(a) za trestný čin?) Podílel se na formování pražské větve pobočky anglické neonacistické organizace Blood and Honour, ze které později vznikl Národní Odpor. S Národním Odporem se pokusil vstoupit do politiky a 3. 3. 2001 pomáhal vytvořit Národně Sociální Blok (NSB) sloučením Vlastenecké Republikánské Strany, Národní Aliance a Národního Odporu. V NSB měl funkci tajemníka. Nicméně NSB se díky vnitřním neshodám, antifašistickému tlaku a policejnímu zájmu rozpadl (čemuž údajně napomohlo i podivné nakládání s financemi, které měl právě Vávra na starosti) a Vávra se vrátil k pouličním bitkám. V roce 2002 se pokusil vytvořit síť buněk Národního Odporu po Čechách, ale mimo demonstrace na 1.5. v Brně se mu nepodařilo dosáhnout žádného výsledku. Po té, co se díky systematické práci AFA podařilo rozkrýt v podstatě celou pražskou síť neonacistů, se ultrapravičáci dostali pod silný tlak a když byli biti i někteří významní členové Národního Odporu Praha, tak Vávra ze strachu před podobným osudem veřejně vyhlásil na konci roku 2002 svůj odchod z neonacistického hnutí. Svou roli zde pravděpodobně sehrál i fakt, že v té době opět chodil se svou bývalou přítelkyní Žanetou W. (známou nafocením erotických fotografií pro německé časopisy pro pány) a usiloval o dobrou práci. Ani jedno si ovšem neudržel. Do stejné doby patří i Vávrovi údajné kontakty na PČR, kterým měl „odprodat“ své informace o ultralevicové scéně. Každopádně mu jeho odchod vydržel asi půl roku a když viděl, že se situace uklidnila, tak se do hnutí zase zadními vrátky vrátil. Pokusil se znovu organizovat neonacistické bojůvky, ale velmi záhy zjistil, že situace v Praze je už jiná než bývala a jeho bývalí kamarádi už se necítí tak bezpečně jako dřív a  jejich ochota k akcím, při kterých hrozí, že mohou také narazit na soupeře, který se jim postaví, je velmi nízká. Pokusil se tedy aktivizovat po brněnském vzoru alespoň hooliganskou scénu, ale ani tady nebyl úspěšný, zejména po té, co staré gardě sparťanských hooliganů začal lézt na nervy se svým věčným poučováním. Souběžně s tím se Vávra rozhádal s bývalými kamarády z Národního Odporu a následně zavrhl celé skinheadské hnutí. Dnes se pohybuje v Brně, kde je situace pro lidi jako je Vávra ještě příznivější než v Praze.

Filip Vávra se v posledních dnech podle našich informací do Brna přestěhoval a to mimo jiné i proto, že by si zde rád dodělal magisterský titul. Řadí se tak po bok dalšího bakaláře mezi neonacisty – Petra Kalinovského. Ten vystudoval politologii na universitě v Hradci Králové, také se pokusil neúspěšně dostat na FSV UK a nakonec volil Fakultu sociálních studií v Brně. Tam mu ovšem (vzhledem k místním poměrům a vysokému procentu antifašistů a anarchistů mezi studenty) byla půda poněkud „horká“ a nakonec své studium vzdal. Uvidíme, zda bude Filip Vávra úspěšnější.

Tomáš Netolický