Verze pro tiskPDF verzeMladí konzervativci (MK) nejsou organizací, která by přímo vystupovala proti současnému zřízení, ale představují další segment konzervativní pravice a jejích think-tanků. V tomto případě se navíc jedná o organizaci, o kterou v poslední době zcela logicky projevují nebývalý zájem různí neonacisté a jiní ultrapravičáci a snaží se dostat do jejích řad. Pozvánky na akce pořádané MK jste tak mohli nalézt například na stránkách brněnských kvazi-apolitických skinheads Randall Gruppe a na vystoupeních MK lze vidět v posledním roce například Jana Kopala (bývalého předsedu neonacistické strany Nacionálně sociální blok – Pravá alternativa) nebo Pavla Sedláčka (předseda ultrapravicové Národní Strany, dnes součást koalice Národní sjednocení).  

Organizace Mladí konzervativci vznikla v průběhu roku 1991 původně zejména ze studentů elektrotechnické fakulty v Brně a členů právnického spolku Všehrd. Zhruba od roku 1993 se těžiště organizace přeneslo do Prahy a tam zůstává i nadále. Organizace je otevřená lidem s pravicovým smýšlením ve věku 15 – 35 let. Předseda organizace je volen každoročně, v minulosti se na tomto postu vystřídalo několik lidí (David Částek, Michal Špaňár, Petr Mach, David Rýc), v současné době je předsedou MK Petr Sokol z Fakulty sociálních věd UK.

MK se od počátku profilují jako politické sdružení s cílem propagovat konzervativní hodnoty. Zajímavější je, že se také od svého vzniku snaží dostat do pozice mládežnické organizace ODS, přičemž se jim to v posledních letech poměrně daří. XIV. kongres ODS v roce 2003 přijal usnesení, podle kterého se Výkonná rada ODS zavázala k prohloubení spolupráce s MK.

MK pořádají obdobně jako všechny ostatní zmíněné organizace přednášky, semináře a konference. Na rozdíl od ostatních institucí, jsou ale více směřováni na praktickou politiku a méně teoreticky. V praxi to znamená, že fungují jako svého druhu výtah k moci, kterým se mladí a průbojní příznivci ODS mohou dostávat k politickým funkcím. Díky jejich fixaci na ODS (v prvním období od roku 1993 do roku 1994 platila pro členy MK klauzule, že mohou být souběžně členy pouze ODS a  žádného jiného politického uskupení – tedy ani jiných pravicových politických stran) je jejich činnost poměrně bohatě financována.

Ideologicky stojí MK na pomezí konzervatizmu a liberalismu. V jejich programu lze nalézt řadu zajímavých momentů. Vedle obligátního „Svobodu chápeme jako základní hodnotu, která musí být vždy spojena s řádem a odpovědností, bez nichž by přerostla v nepřijatelnou anarchii a stala by se sama sobě největším nebezpečím.“ a již tradičního konzervativního „Máme za to, že rovnost je možná pouze v souvislosti rovnosti před zákonem, kterou by jako jedinou měl stát vynucovat. Při vědomí rozdílů v nadání, temperamentu a schopnostech lidí by vynucování jakékoli jiné rovnosti bylo hrozbou pro svobodu.“, je v programu MK také několik pozitivních momentů. Velmi zajímavý – a poněkud nepříjemný pro neonacisty toužící po proniknutí do MK – je požadavek „podporujeme začlenění ustanovení o tzv. osvětimské resp. jáchymovské lži do českého právního řádu“ Stejně tak i pasáž věnovaná imigraci není pro neonacisty zrovna potěšitelná. „MK se vyslovují pro takovou imigrační politiku, která nebude bránit přístupu zahraničních pracovních sil do ČR a která umožní jejich zaměstnávání dle požadavků tuzemských podniků. Jsme pro aktivní začleňování imigrantů do naší společnosti takovým způsobem, aby nezůstávali stát na jejím okraji, ale stali se jejími plnohodnotnými a ekonomicky činnými členy.“ Konečně i zhodnocení občanského sektoru jako takového je poměrně slibné. „Jako občanské sdružení si uvědomujeme prospěšnost nevládních institucí, jakými jsou občanská sdružení, spolky a charitativní organizace, které vštěpují jednotlivcům ctnosti, získávají si jejich loajalitu a pomáhají udržovat ve společnosti kontinuitu. Navíc zprostředkovávají vztahy mezi atomizovaným jednotlivcem a chladným, byrokratickým státem.“ Zajímavé je v této situaci spíše to, že ODS se dlouhodobě vyslovuje velmi razantně proti občanské společnosti (i když na druhé straně je pravda, že MK v tomto směru vyjadřují svou podporou velmi selektivně). Velké množství občanských sdružení, veřejně prospěšných sdružení a nestátních či neziskových uskupení se ODS nelíbí, protože před profesionální politiky neustále staví vizi „nepolitické“ politiky, kterou si občané obslouží sami, bez nutnosti platit si nesmírně drahý aparát politických institucí.

Na druhé straně jsou ovšem v programu MK i odstavce, které by pravděpodobně obtížně přijímal i průměrný volič samotné ODS. Například pojednání o nutnosti platit školné „Současně pokládáme vzdělání za kapitál sloužící k zajištění vyšší životní úrovně jednotlivce, a proto odmítáme, aby bylo vzdělání na všech úrovních získáváno zcela bezplatně.  (...) Domníváme se, že studenti vysokých škol by měli hradit alespoň část nákladů svého studia. Uvědomujeme si dopad takového způsobu financování na studenty, a proto navrhujeme zapojení bank, nadací a soukromých firem do financování studia, čímž se možné úvahy o sociální diskriminaci stávají bezpředmětnými.“ Dnes se soudí, že toto opatření vede ve skutečnosti k další nadměrné zátěži střední třídy, která je obvykle hlavním voličským rezervoárem politických sil pro konzervativně-liberální strany. Zjednodušeně řečeno – bohatí nebudou mít problém kvalitní vzdělání pro své děti zaplatit a pro chudé budou – alespoň teoreticky –sociální programy. Celé břemeno tak dopadne s plnou silou na bedra právě střední třídě. Jako celek je tedy zmíněný požadavek sice plně v linii konzervativně-liberálních pouček, avšak jeho naplnění je výrazně kontraproduktivní pro samotné konzervativce. Závěrečný bonbónek v podobě prohlášení „Nezaměstnanost považujeme za bolestný, leč přirozený ekonomický jev, který vytváří prostor pro efektivní fungování ekonomiky.“, již ani žádný komentář nepotřebuje.

MK nepředstavují organizaci, která by zatím jakýmkoli způsobem překračovala mantinely stanovené současným zákonem. Uvidíme, jaká bude situace v následujících letech v souvislosti se snahou neonacistů etablovat se v standardní politice za pomoci penetrace již existujících politických subjektů. Jistá spřízněnost fašizujících uskupení s konzervativním programem (na rozdíl od liberálního), je zde již historicky dána a lze proto předpokládat, že se MK dostanou pod drobnohled všech neonacistů a neofašistů, kteří mají zájem o veřejnou politickou činnost. Některé akty Mladých konzervativců tomu zřetelně nahrávají. Podíváme-li se na veřejná stanoviska MK z tohoto roku, nalezneme mezi nimi jednak požadavek na zrušení trestu pro Michala Zítka, vydavatele Hitlerovi knihy Mein Kampf  (29.1. 2004) a jednak kategorický nesouhlas MK s poslaneckým návrhem zákona O registrovaném partnerství (17.6. 2004). Z takovýchto prohlášení mají samozřejmě pánové Kopal a spol. jen radost. Inu jak stojí již v Bibli „podle jejich skutků poznáte je“.

CEVRO

Již bylo řečeno, že MK vznikli jako mládežnické křídlo ODS. Kdo ale sleduje politickou situaci ví, že uvnitř každé strany existují různé frakce, přičemž některé přístup k moci mají a jiné nikoli. Během politického boje je proto důležité přesně vědět, na kterou z těchto frakcí se mám fixovat. Ale co když není jasné, která frakce bude úspěšnější? Ani pak není nutné se strachovat o svou politickou budoucnost. Stačí se prostě navázat na frakce obě. Příkladem takové organizace je právě CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie, kterou tvoří lidé z MK. MK se vždy vázali přímo na Václava Klause (dnes Mirka Topolánka). Proto bylo důležité pokrýt i další významnou postavu v ODS – Ivana Langera.

CEVRO vzniklo v srpnu 1999 jako think-tank ODS, navázaný přímo na frakci okolo Ivana Langera. Jedná se o skutečnou vzdělávací instituci, která nabízí jednoroční mezioborové studium ekonomie, mezinárodních vztahů, politologie, politického marketingu, práva, komunikace a veřejné prezentace. CEVRO předpokládá otevření akreditovaného bakalářského studia do tří let a od roku 2001 vydává také svůj časopis.

Pokud se podíváme na osoby, stojící za tímto projektem, nebudeme překvapeni. Předsedou správní rady je Ivan Langer, ředitelem je Ladislav Mrklas (bývalý místopředseda MK) a šéfredaktorem časopisu je Petr Sokol (předseda MK). Nepřekvapí nás tedy ani skladba spolupracovníků, mezi kterými najdeme jak Romana Jocha a Michala Semína z Občanského Institutu, tak i Jiřího Schwarze a Josefa Šímu z Liberálního Institutu.

Tomáš Netolický