Do nového roku vstoupila patrně většina z nás s nepříjemným mrazením v zádech. Slavnostně ohlašovaná vládní reforma nám totiž nepřinese slibovanou „tlustou peněženku“, ale zdražení snad všeho. Nebyla by to ale Česká republika, aby na tom prodělali úplně všichni. Ani pokud nejste bohatí manažeři nebo akcionáři, nezoufejte! Stačí mít „ty správné“ názory, v tomto případě věřit v Boha.

Vedle tří a půl miliard ročně katolické církvi budou další finance vypláceny i ostatním společnostem s posmrtným ručením. Obskurnost názvu a nízký počet členů většiny z nich pěkně kontrastuje s výší roční renty, kterou mají dostat přiklepnutou: skoro 64 milionů Apoštolská církev (4 584 stoupenců), rovných 14 milionů Bratrská jednota baptistů (3 641 stoupenců), 32 milionů adventisté sedmého dne (9 787 stoupenců), 46 milionů Církev bratrská (9 971 stoupenců), 189 milionů husité (99 356 stoupenců), 18 milionů řečtí katolíci (7 704 stoupenců), 139 milionů Českobratrská církev evangelická (117 540 stoupenců), 7 milionů evangelíci augsburského vyznání (14 914 stoupenců), 22 milionů evangeličtí metodisté (2 705 stoupenců), 16 milionů Federace židovských obcí v České republice (1 527 stoupenců), bezmála 37 milionů Jednota bratrská (3 443 stoupenců), takřka 7 milionů luterští evangelíci (5 420 stoupenců), 2 miliony unitáři (302 stoupenců), 70 milionů pravoslavní (23 053 stoupenců), 40 milionů Slezská církev evangelická augsburského vyznání (14 038 stoupenců), 16 milionů Starokatolická církev (1 614 stoupenců). Zaokrouhleno dolů na celé miliony. Částku si vynásobme šedesáti – to je počet oněch hojných let, během nichž tyto peníze každoročně potečou ze státních účtů na církevní.

Člověk nemusí být zrovna protináboženský horlitel, aby mu z těch čísel šla hlava kolem. Může mu být třeba i sympatická kupříkladu Starokatolická církev, vzniklá v předminulém století z netrpělivosti některých kněží nelibě nesoucích, že papež ne a ne zrušit celibát. Je jistě prospěšné, že do této církve mohou odcházet katoličtí kněží, kteří se zamilují a chtějí se nadále věnovat Bohu i své vyvolené. I tak si ale lze klást otázku, zda je opravdu třeba podarovat v následujících letech každého z stoupenců této církve zhruba 600 tisíci korunami.

Ohromná částka pro církve je zdůvodňována tím, že jim stát v minulosti jejich majetek zabavil a že tedy mají na peněžní náhradu „právo“. Neuspěje-li zákon, varují někteří novináři, mohou církve hájit své zájmy až u Evropského soudu pro lidská práva. Inu, existuje mnoho lidských práv – v souvislosti s církevními dějinami mě např. napadá právo nebýt upalován či mučen, právo zastávat svůj názor a říkat jej veřejně, právo vybrat si partnera či partnerku, právo rozhodnout o tom, jestli chci mít děti… Nikdy jsem ale neslyšel o nějakém „lidském právu“ obdržet z veřejných prostředků čtvrt bilionu pro náboženské či jakékoli jiné spolky.

Podobně jako v případě restitucí šlechtického majetku je na místě otázka, za jakých okolností byl daný majetek získán. V případě církve to bylo povětšinou v situaci ideologického monopolu v době, kdy žádný jiný názor nebyl přípustný. Právem se odsuzuje minulý režim, ve kterém musel být takřka každý, kdo chtěl udělat nějakou kariéru, členem „komunistické“ strany. V době, z níž pochází velká část majetku církve, musel být členem této zločinecké organizace každý, chtěl-li přežít.

Dnes se hájí nároky církve kulturním vlivem na „západní civilizaci“ či tím, že se církev věnuje sociálním projektům a pomoci chudým. Jenže kulturním obsahem církevních myšlenek je ve skutečnosti konzervativní politika a (více či méně agresivní) prosazování souboru hodnot, do kterého mimo jiné patří homofobie, odpor k antikoncepci, snaha o zákaz potratů, omezování sexuality či patriarchální rozdělení rolí mezi mužem a ženou. Těžko říct, proč by se propagace těchto názorů měla platit z peněz lidí, kteří s nimi nesouhlasí a jejichž životy mají omezovat. Západní kulturu vytvářela rovněž rozsáhlá tradice odporu proti křesťanství; a navíc to, co by dnes Západ nejvíc potřeboval, by bylo rovnostářské otevření se mimozápadním tradicím a konec s hrou na vlastní nadřazenost. Právě tak, jako by se mu hodilo více poznávat a přemýšlet a méně věřit – komukoli a čemukoli.

Rovněž svůj náboženský život by si měli věřící platit sami – nebo snad stát vyplácí miliardy spolkům ateistů? A konečně pokud jde o sociální aktivity a pomoc – církve nejsou jedinými, kdo je dělají, existuje tu celá řada iniciativ, které pomáhají potřebným, a většinou to ani nespojují s hlásáním nějakých dogmat. Snad lze jen sotva zpochybnit, že by se financování těchto projektů mělo řídit jejich kvalitou, a ne tím, že některé pomáhající organizace mají „ten správný“ světonázor, a jiné ne. Ostatně na církevní charitu chce stát přispívat i po vyplacení dané částky. Snad aby ta dobročinnost nepřišla pány křesťany moc draho…

Zkorumpovaní vůdci křesťanských demokratů Jiří Čunek a Miroslav Kalousek se zkrátka rozhodli přihrát pěkných pár „českých na stole“ své mateřské církvi v čele s kardinálem, pořádně nenažraným, Vlkem. Zatímco při svých korupčních kšeftech měli alespoň dost slušnosti, aby kradli potajmu a v ústraní, nyní nás hodlají odrbat zcela veřejně – a navíc hned poté, co nám pořádně pustili žilou svými reformami. Nezbývá než se veřejně ozvat, proti jejich návrhu vystoupit a přispět k tomu, aby šli tam, kam patří – k čertu.