Ostré střety vypukly k večeru, poté, co přes den navštívilo Schanzenfest zhruba osm tisíc lidí. Konflikt s policií vyvolal už tradičně oheň. Kolem  půl devaté vzplanul první kontejner, další ohně následovaly v přilehlých ulicích. U známého centra Rote Flora šlehaly plameny až do výšky čtyř metrů.

 

Na sedm set nasazených policistů proti lidem tvrdě zasáhlo. Policie nasadila obušky a vodní děla, účastníci oslav stavěli barikády a házeli lahve. V zásadě bezcílné potyčky trvaly až do pozdních nočních hodin, policie hlídala v ulicích do čtyř do rána.

 

Schanzenfest se koná pravidelně už deset let. Na letos nenahlášené akci se prezentovala plejáda grasroot aktivit, soundsystémy počínaje, a organizacemi na podporu imigrantů konče. Celý program rámoval protest proti výstavbě hotelu Mövenpick v místní dominantě – vodárenské věži. S kontroverzní rekonstrukcí se začalo v červnu, kdy hoteliéři správně předpokládali, že velká část aktivistů odjede na zasedání G8 v Heiligendammu.

 

Na plakátech byl také uveden protest proti antiteroristickému paragrafu 129a, který podle kritiků slouží především k omezování občanských svobod a rozšíření možností represe.

Podle vyjádření, které poskytl hamburský mluvčí Reinhardt Fallak stanici rozhlasové stanici NDR, rioty čtvrť spíše poškodily, než aby jí prospěly. Za obzvlášť negativní označil skutečnost, že se běžní kolemjdoucí nedistancovali od pachatelů násilí. Obyvatelé Schanzen tak v klidu popíjeli kávu, zatímco jen několik metrů od nich létaly na policii láhve.

(Fotky ukradené z www.musikdieb.de)

 

UNAVENÁ POLICIE NA G8
Německé policejní odbory GdP minulý týden vydaly kritickou zprávu, ve které si stěžují na špatné taktické plánování, pomýlené rozkazy a trvalé přetížení a stres během policejních manévrů na zasedání G8 v Heiligendammu.

 

„Nebyly to zrovna dobré předpoklady pro kooperativní soužití demonstrantů a policie,” řekl TAZ šéf odborů Konrad Freiberg. Z pochybení viní především meklenburského ministra vnitra Lorenze Caffiera (CDU). „Už na začátku chyboval, když měl ospravedlnit tvrdá omezení svobody shormažďování a i později jeho úřad chyboval,“ tvrdí Freiberg.

 

Podle odboráře měli policisté málo času na odpočínek a byli špatně informováni. Chybné bylo také nasazení armády na domácím území.

 

TAZ uvádí, že přestože Freibergova zpráva může znít některým kritikům policejního zásahu na G8 libě, obsahuje například i tvrzení, že policie měla v některých případech postupovat proti demonstrantům razantněji. Opakuje také minulá nařčení, která se nepotvrdila – například to, že někteří policisté byli během G8 potřísněni od demonstrantů kyselinou.

 

HIP HOP V KONGRESU
Na chvíli úplně odjinud. Kongresmani Sněmovny reprezentantů USA si minulé úterý pozvali na slyšení hiphopery a šéfy nahrávacích společností. Chtěli od nich vysvětlení, proč ve svých textech používají misogynní (tj. k ženám nenávistný nebo předsudečný) jazyk.

 

O slyšení, na které dorazili Master P a David Banner, informuje politický blog The Politico.

Není jisté, jestli do Kongresu přišli skutečně ti, kterých se otázky týkají. Master P se nedávno „reformoval“ a vydal album, které pochválili i největší kritici hiphopových obsahů. „Byl jsem součástí problému, nyní chci být součástí řešení,“ říká sám rapper.

 

Přesto padali tvrdé otázky. „Co vám společnost provedla tak špatného, že píšete takovou špínu?“ zeptala se například republikánská kongresmanka Marsha Blackburn.

 

David Banner přiznal, že v hiphopu existují problémy, ale ty pouze reflektují stav společnosti. „Hiphop je špatný, protože je špatná i Amerika,“ řekl.

 

Podle The Politico debata vyšuměla do ztracena. Kongresmani byli spokojení, že řeší nějaký problém, rappeří odešli nakvašení a šéfové nahrávacích společností si mohli mnout ruce, protože cenzorské zásahy nejsou v dohledu.

 

Blog také dodává, že sněmovní debata přichází ve chvíli, kdy už nezbývá mnoho co řešit. Prodej hiphopových alb klesl v USA za posledních sedm let o čtyřicet procent a tvoří jen desetinu celkového hudebního byznysu. Pozornost publika se i v rámci hiphopu navíc začíná přesouvat od aut, kurev a prstenů zpátky k social issues.

Známý rapper Ja Rule samotné slyšení v Kongresu kritizoval v rozhovoru pro magazín Complex. "Dostali Douga Morrise (šéf Universalu) pod palbu a přinutili ho, aby šel mluvit do Kongresu o hiphopových textech, to myslí kurva vážně?" ptá se Ja. "Je tady sakra černej kluk, kterej má právě dostat dostat 25 let za to, že se porval s bílejma klukama, kvůli oprátkám, který pověsili na bílej strom, a o to tady jde. Protože právě to, ničí Ameriku, ne že nazvu ženu kurvou nebo děvkou ve svých rapových skladbách," hájí se.

Ja Rule tím narážel na aktuální případ zvaný Jena Six, ve kterém je souzena šestice černých studentů z městečka Jena ve státě Lousiana. Před soudem stanuli zato, že loni přímo v místní škole zbili 17letého Justina Barkera. Bílý mladík zůstal na místě ležet v bezvědomí, ale po dvou hodinách lékařské péče byl propuštěn domů a večer šel na školní večírek. Šestice černých mladíků byla v první fázi obviněna z pokusu o vraždu druhého stupně.

Školní potyčkou vyvrcholila předchozí série incidentů s rasovým podtextem. Nejznámější je případ tzv. "bílého stromu", který stál na školním dvoře. Jednoho dne se na něm objevili dvě nebo tři oprátky, které měly dát černým studentům najevo, že pro ně pod stromem není místo. Škola později strom pokácela.

Případ má ve Spojených státech velký ohlas. Na podporu souzených černých studentů se konají demonstrace, vybírají se peníze a petici podepsalo téměř půl milionu lidí.

 

NAOMI KLEIN
Přestože nejsem žádný velký fanoušek Naomi Klein, objevuje se mi tu pravidelně. I pro mě je to překvapení. Minulý týden jsem linkoval video z jejího vystoupení, kde prezentovala novou knihu The Shock Doctrine. O týden dřív jste si mohli přečíst shrnutí jedné z kapitol – a pokud jste měli zájem tak i kapitolu celou.

 

AlterNet minulý týden uveřejnil přepis debaty, kterou Naomi Klein vedla na vlnách stanice Democracy Now s bývalým šéfem Úřadu federálních rezerv Alanem Greenspanem.

 

Tomu také shodou okolností právě vyšla kniha, která se jmenuje The Age of Turbulence: Adventures in a New World. O pětisetstránkové bichli se psalo především v souvislosti s Greenspanovou tezí, že v Iráku jde především o zdroje. “Je mi líto, že je politicky nepohodlné uznat to, co všichni vědí, totiž že v Iráku šlo převážně o ropu,” napsal.

 

V knize také hojně kritizuje Bushovu domácí ekonomickou politiku, která se podle něj vzdálila republikánským principům, zejména co do omezování státních výdajů a snižování deficitů.

 

Rozhovor s Kleinovou je stejně tak zajímavý, jako dlouhý nato, abych ho shrnoval. Takže čtěte sami.

ZAHRADNÍCI PROTI NACIONALISTÚM
Soud v německém Waren an der Müritz (Meklenbursko-Pomořansko) se vrátil k rok starému případu. Tři zahradníci tehdy zasáhli proti politikovi nacionalistické strany NPD Raimundovi Borrmannovi, který před místní školou rozdával dětem NPD-bonbóny, NPD-letáky a NPD-cédéčka.

Zahradníci nejprve Borrmanna vyzvali, aby zmizel, ale když se neměl k odchodu, rozšlapali mu cédéčka a zbytek propagačních materiálů vysypali do odpadků. Borrmann, dnes poslanec zemského parlamentu, podal na trojici mužů trestní oznámení. Soud uložil zahradníkům pokutu ve výši šesti tisíc eur, ale ti se proti rozsudku odvolali.

Soud nyní trestní řízení zastavil, ale pokuty trojici ponechal, respektive je zmírnil. Částkou 2600 eur musí dohromady přispět na dětskou onkologii.

"Dá se říct, že bylo zcela zprávné, projevit občanskou odvahu, přesto musí soud v právním státu prosazovat právo," prohlásil soudce. Násilí podle něj nesmí být chápáno jako řešení problémů.

(Z bookletu NPD-cd, které Borrmann rozdával před základní školou: "Už mám plné zuby toho, že je naše země největším plátcem na celém světě! Musíme myslet na svou budoucnost a budoucnost našich dětí...Nechci, aby mé děti později chodily do školy, ve které je 80 % cizinců - v mnoha velkoměstech už tomu tak je! Proto pro mě existuje jediná volba: NPD!" Zdroj: TAZ)

JUNGLE MINDSET

Zpátky k přistěhovalcům. Jungle World jim minulý týden věnoval téma čísla a zabýval se otázkami, jako například jestli je Německo národ přistěhovalců, anebo zda se EU musí vzhledem ke klesající porodnosti v Evropě otevřít imigrantům.

 

Korbinian Frenzel píše o tom, jak se členské státy vypořádávají s úbytkem pracovních sil. V tomto kontextu mluví o Česku. „Stejně jako Polsko, trpí i Čechy stárnutím populace. Český pracovní trh navíc v současnosti zatěžuje hospodářský růst Slovenska a Maďarska. Poté, co se tam zvýšily platy, odchází z Čech stále více maďarských a slovenských dělníků. Ministr práce Petr Nečas ohlásil protiopatření, českou ´zelenou kartu´," píše.

 

Podle Frenzela EU usiluje o otevření pracovních trhů. „Musíme se oprostit od tradičního názoru, že migrace je příčinou ztrát a strádání,“ tvrdí komisař pro vnitřní záležitosti EU Franco Frattini. Unie se také snaží prosadit tzv. „modrou kartu“, která by stanovila určitý právní rámec pro problematiku přistěhovalectví.

 

Frenzel ale tvrdí, že aktivita EU naráží u členských zemí, v jejichž kompetenci přistěhovalecká politika nakonec leží. Jako příklad uvádí samo Německo, které se bání přílivu pracovních sil i v rámci Unie. „Původní omezení znělo do května 2009. Nyní ale, když Německu dochází pracovní síly, vláda pracovní omezení zmírnila. Od listopadu budou smět v Německu pracovat Poláci, Češi a Litevci – ovšem pouze s dostatečnou kvalifikací.“

 

Thomas Uwer tvrdí, že „přistěhovalecká politika je v Německu vždy politikou překážek“. Ani zelené karty a dvojí občanství, ke kterému vláda sáhla, podle něj nemělo za cíl ulehčit imigraci, ale přivést do země ty, které lze ekonomicky zhodnotit.

 

Uwer si všímá, že tato opatření nakonec nezabrala a cílové skupiny o Německo neprojevily očekávaný zájem. „Kdo by chtěl do země, kde se vláda, opozice, úřady i populace chovají jako dítě, které s hlasitým řevem brání svoji hračku, aby si pak stěžovalo, že si s ním nikdo nechce hrát?“

 

„Hospodářská poptávka a nedostatek pracovních sil mohou nové debaty o přistěhovalectví vyřešit. Na nechutné nevoli, obklopovat se jinými, ale nic nezmění. Na to jsou Němci příliš rádi mezi senou. A stěžují si, že k nim nikdo nechce,“ uzavírá Uwer.

 

Andreas Fanizadeh tvrdí, že Německo lze považovat za zemi přistěhovalců pouze v případě, že započítáme i ty, kteří do země přišli už v 70. letech. Současná pravidla jsou přísná a Německo není cizincům otevřené.

 

Zahraničním pracovníkům jsou striktně nabízeny pouze smlouvy na dobu určitou. Dveře do Německa mají otevřené jen ti, které zelení loni označili jako „ty nejlepší z celého světa“. Mezi ně se počítají zejména manažeři, vědci, umělci, sportovci a modelky. Vládou určené kritérium pro vstup do kasty vyvolených je stanovené výší platu: mezi „nejlepší na světě“ patřili nejprve ti, kdo vydělávali alespoň 85 tisíc eur ročně, vláda později částku snížila o polovinu.

 

Nejvíce se uzavřenost vůči přistěhovalcům projevuje ve vyřizování žádostí o azyl. Zatímco v roce 1992 žádalo v Německu o azyl téměř 440 tisíc lidí, o čtrnáct let později to bylo už jen 21 tisíc. Z nich dostalo azyl 251 osob.

SEHNI SE PRO GRANÁT

Washington Post minulý týden přinesly zprávu, že někteří američtí odstřelovačí v Iráku používali na místní populaci návnady. Na ulici položili zbraň, munici nebo výbušninu a pokud ji Iráčán zvedl, byl zastřelen.

 

Utajený program je popsán v dokumentech, které se vztahují k aktuálnímu vyšetřování tří odstřelovačů, kteří byli nedávno obviněni z vraždy a vyrábění důkazů proti Iráčanům, které zastřelili.

 „Jednoduše předmět nastražíme a sledujeme ho. Pokud ho někdo najde, zvedne ho a pokusí se s ním odejít, budeme proti němu bojovat, neboť to chápeme jako znak, že by předmět použil proti silám USA,“ popisuje taktiku Matthew Didier, velitel elitní jednotky odstřelovačů.

 

Z materiálů, které Washington Post získaly od rodin obžalovaných vojáků, vyplývá, že kladení návnady si odstřelovači nevymyslely samy, ale pocházelo shora. Didier v dokumentech uvádí, že v lednu navštívila jeho jednotku skupina pro asymetrickou válku, která spadá pod Pentagon. Skupina také později zaslala odstřelovačům bedny s municí a dalšími předměty, které je dobré používat jako návnadu.

 

Podle prezidenta Národního institutu pro vojenskou spravedlnost Eugena Fidella, je potřeba případ vyšetřit, protože zatím neobjasňuje, co se stane, pokud předmět zdvihne civilista. „V zemi, která je zaplavená zbraněmi, byste mohli v případě, že někdo zvedne věc, která je potenciálně použitelná jako zbraň, rovnou požádat všechny Iráčany, aby chodili s terčem na zádech,“ říká.

 

Armáda se k „metodě“ zatím odmítá vyjádřit nebo případ obžalovaných interpretuje jako selhání jednotlivců. „Specifické metody boje proti nepřátelským bojovníkům nediskutujeme,“ říká armádní mluvčí Paul Boyce. Na adresu obžalovaných sniperů dodává: „Budou se zodpovídat z vraždy a z toho, že nezákonně umístili zbraně na ostatky iráckých občanů. Neexistuje žádný utajený program, který by autorizoval zabíjení místního obyvatelstva a používání návnad tak, aby se zabíjení jevilo jako legálně ospravedlněné.“