Týdenní pelmel tentokrát vznikal za o něco složitějších podmínek, protože smazat si balík odkazů sesbíraných za většinu týdne, to prostě je komplikace. Třeba se to neprojeví. Tentokrát čtěte o soukromých armádách v Iráku, o tom, že za graffiti se dá jít do vězení, o moci algoritmů a o tom, jak se v Německu diskutuje o cukrování mezi levicí a islamisty. Na závěr, a to je nepochybně bonus, si můžete pomocí jednoduchého algoritmu ověřit platnost čísla své kreditní karty.

RUSSIAN BLUES
Rasismus v Rusku si minulou neděli vyžádal další oběť. Devatenáctiletý Íránec Ahmadréza Chorámí byl ubodán přímo v centru Moskvy, nedaleko od íránského velvyslanectví. Student moskevského energetického institutu byl z místa činu převezen do nemocnice, kde vykrvácel.

Policie vyšetřuje vraždu jako rasovou. O motivu svědčí fakt, že Ahmadréza nebyl okraden. Peníze i notebook zůstaly na místě.  Policie tvrdí, že má podezřelého, ale zatím nikoho nezadržela.

Rasově motivované útoky jsou v Rusku na denním pořádku. Jejich nejčastější obětí jsou Kavkazané a lidé jiné barvy pleti vůbec. Podle NGO Sova, která monitoruje násilnosti rasistů a skinheads, došlo v Rusku za první polovinu roku k 351 rasově motivovaným útoků a 39 vraždám.

Pracovnice Sovy Glaina Koževniková navíc upozorňuje, že číslo je zhruba o třetinu podhodnocené. "Je tak těžké ověřovat fakta, takže obvykle vyhazujeme to, co nemůžeme prokázat," vysvětluje.

 GRAFFITI PRISON BLUES
O Britech a nulové toleranci ke graffiti už A-kontra něco málo psala. Tentokrát ale v Manchesteru skutečně udeřilo, protože dva kluci - TJ Dolan (20) a Thomas Whitetaker (18) - skončili ve vězení.

Za škodu 13 tisíc liber na vlakových soupravách jim soudce z Manchesteru napařil patnáct, respektive dvanáct měsíců natvrdo. Soudce sice řekl, že jde o slušné a talentované mladíky, ale dodal, že ty kdo poškozují vlaky a další majetky, je třeba trestat.

Kluky výše trestů překvapila. Očekávali tzv. ASBOs, tedy menší tresty postihující takzvané antisociální chování, ale vězení v plánu neměli. Proti rozsudku se odvolali a na rozhodnutí se čeká.

V Británii se mezitím rozjela kampaň za propuštění obou writerů. Přes weby jako MySpace.com nebo Facebook podepsalo petici kolem patnácti set lidí, prodávají se trička a a "skate and graffiti jam" přišlo několik stovek lidí. Ve věznici v Deerboltu údajně nezahálejí ani sami kluci. Připravují workshopy pro vězně a některým chtějí pomáhat i se čtením a psaním.

BLACKWATER BLUES
Aféra bezpečnostní firmy Blackwater minulý týden ve Spojených státech bezpečně přebyla další zpravodajství o Iráku i domácí debatu o válečné strategiii. Po čtyřech letech v Iráku také poprvé výrazně přivedla pozornost mainstreamových médií k fenoménu soukromých armád a jejich roli v Iráku. Něco si o soukromých armádách můžete přečíst i v A-kontra, ale v tomto případě spíš opatrně.

Co se stalo tak hrozného? Nedělním Bagdádem projížděla diplomatická kolona amerických vozů, kterou chránili žoldnéři Blackwateru. Ochrana diplomatů je vůbec jejich dominantní náplní práce, využívá jí i americký velvyslanec v Iráku Ryan Crocker. Nedělní cesta ale byla významná v tom, že žoldnéři ve čtvrti Mansúr zastřelili jedenáct civilistů. Proč začali střílet, o tom je možné spekulovat donekonečna. Blackwater tvrdí, že byli napadeni a bránili se, výsledky iráckého vyšetřování zase tvrdí, že ochránci kolony ničím vyprovokováni nebyli a palbu zahájili svévolně.

Blackwateru se do podobné situace, ovšem nikdy nebyla reakce iráckých úřadů tak razantní. Premiér Núrí al-Málikí řekl, že Blackwater v Iráku skončil, sebral mu licenci a žoldnéřům řekl, aby opustili zemi. Ty, kteří se do přestřelky v Mansúru zapletli, chtěl postavit před soud.

Spojené státy postavilo Málikího jednání, které zřejmě reagovalo na veřejné emoce a pravděpodobně se řídilo i snahou o utržení pár politických bodů, před dilema. Buďto Málikího veto obejdou a Blackwater v Iráku zůstane (a v takovém případě řeknou, že Málikí je vazalská loutka bez významu), anebo budou rozhodnutí vlády respektovat a posílí tím obraz Málikího-suveréna.

Jisté je, že irácká vláda začala postupně couvat. Nejprve řekla, že Blackwateru nechtěla sebrat licenci nastálo, ale jen na přechodnou dobu, než se případ vyšetří. Koncem týdne už mohla bezpečnostní firma oznámit, že bude opět provázet konvoje po Bagdádu.

S aférou Blackwater se média zaměřila na samo působení soukromých armád (PMC - Private Military Company) v Iráku. V zemi působí zhruba 20 tisíc ozbrojenců, kteří se pohybují v právním vakuu. Vyhláška někdejšího správce Iráku Paula Bremera je postavila mimo dosah iráckých zákonů. Podle irácké veřejnosti toho zaměstnanci společností jako Blackwater, DynCorp nebo Triple Canopy umí využít. Nahodile střílí po civilistech i iráckých policistech. Žádný ze zaměstnanců firem zatím nikdy nebyl trestán. Například žoldnéř, který zastřelil bodyguarda iráckého viceprezidenta Tárika al-Hašímiho, byl promptně převezen domů do USA. Je zřejmé, že obliba společností u běžných Iráčanů nebude nejvyšší.

Možná podstatnější než chování žoldéřů je ale míra, do jaké na ně americká vláda a armáda spoléhají. O Blackwateru, který má v Iráku tisíc mužů, se během slyšení v Kongresu pozitivně zmínil generál Petraeus i ambasador Crocker. Využívání žoldnéřských jednotek, jejichž členové zdaleka nepocházejí jen ze Spojených států je jistě pragmatický krok. Výhodný je v především v situaci, kdy vláda sice má finanční kapitál na vedení války (a zaplacení žoldnéřů), ale chybí jí sociální kapitál - podpora války ze strany domácí veřejnosti, před kterou by musela obhajovat narůstající počet obětí. Je ale možné klást si otázky: zda je vůbec přípustné, aby stát, který je ve válce, takto "externalizoval" náklady na její vedení a zadruhé, je-li žádoucí, aby se stát dostával do situace, kdy přerušení služeb jedné ze soukromých agentur podstatně omezi jeho schopnost vést válku.

 Deborah Avant na Foreign Policy uvažuje, proč irácká vláda zasáhla proti Blackwateru, když bagdádskému masakru předcházelo bezpočet dalších. "Jeden si říká, jestli Málikího rakce není vedena snahou svést pohled ze selhání irácké vlády a získat pro ní větší prostor, jak v domácích kruzích tak ve vztahu k Američanům. Spojené státy v Iráku prakticky nemohou operovat bez soukromých bezpečnostních společností a Málikí to ví. Šance ukázal na kontroverzní element americké strategie....je pro něj pravděpodobně příliš dobrá, než aby ji propásl."

Další důvod, proč by mohl mít Málikí na Blackwater políčeno uvedly McClatchy Newspapers. Připomínají prosincový případ, kdy z vězení v přísně hlídané Zelené zóně v Bagdádu uprchl někdejší irácký ministr pro energetiku Ahjám al-Samaraj. Jediný člen kabinetu, který byl kdy usvědčen z korupce, zproněvěřil 2,5 miliardy dolarů určených na rekonstrukci rozvodných sítí. Iráčané si myslí, že al-Samarajův útěk (dnes údajně žije v USA) zorganizoval Blackwater. Ten si sice za poslední dva roky přišel od americké vlády na 240 milionů dolarů, ale ministr měl zdroje na to, aby ho přeplatil. Podíl Blackwateru také budí otázky, co o Al-Samarajově útěku mohla vědět sama americká administrativa.

JUNGLE BLUES
Jungle World se tento týden zabývá vztahem levice a islámu, respektive islamismu. Všechny texty k tématu jsou k propojení obou proudů skeptické. Převládá názor, že levicová inklinace k islámským radikálům pramení z přežitých konceptů antiimperialismu a osvobozeneckého hnutí. Levice by se podle autorů měla islamisty kritizovat, ne se stavět na jejich stranu.

Richard Gebhart píše, že velká část tradiční levice považuje islám za politického spojence. "Jednou z příčin ideologických průniků mezi části tradiční levice a militantními bojovníky odporu je pokračující a nereflektovaná tradice antiimperialismu," píše. Ta se podle něj zakládá na obrazu konfliktu, kdy se země třetího světa brání ve válce proti imperiální velmoci, a během tohoto procesu v ní vzniká osvobozenecké hnutí.

Gebhardt je skeptický jak k tomuto výkladovému rámci, tak ke spojení levice a islámu. "Velká část (levicových) tradicionalistů řeší spory dneška pomocí včerejších kategorií. Nic to neilustruje tak přesně jakou současné znovuobjevení islámské teologie osvobození u dřevních antiimperialistů a ex-levicových konvertitů....kteří uspokojují svou touhu po světonázorovém bezpečí ve spojeních Marxe, Mohammeda a Mekky...Mnoho tradičních levičáků operuje se zoufale antikvárním systémem koordinát, v jehož centru stojí zbytky "arabského socialismu", jenž se od roku 1967 rozpadá. Ze starého antiimperialismu nyní zbývají už v osvobozeneckém nacionalismu obsažené reakční tendence a staré obrazy nepřátel: americký imperialismus a Izrael."

Levice se podle Gebharta dostává spojením s islamisty na scestí. "Pamflety levicových ideologů islamismu, v jejichž jménu jsou denně zabíjeni i muslimové, jsou vysvětlením bankrotu strany pokroku."

Ivo Bozic tvrdí, že levicovou kritiku omezování svobod v souvislosti se "strašidlem terorismu" nelze brát vážně, pokud levice současně sympatizuje s radikálním islámem. Článek se zaměřuje na mluvčí strany Die Linke v německém parlamentu Ullu Jelpke. Ta u příležitosti 11. září kritizovala vyvolávání "teroristické hysterie", jejímž cílem je vytvořit podmínky pro zpřísnění společenského dohledu.

Bozic ale tvrdí, že Jelpkeové obhajoba občanských svobod ztrácí váhu ve chvíli, kdy vzniká pocit, že chová sympatie k islámskému džihádu. Podle Bozice dokládají existenci těchto sympatií Jelpkeové vstřícná slova k Hamasu a Hizballáhu i sborník "Blízký a Střední východ - válka, obsazení, odpor", který vydal její stranický spolupracovník a podřízený Nikolaus Braun. "Braun zařadil do sborníku téměř všechny autory, které lze počítat k levicově-džihádistické frontě. Někteří z nich přímo náležejí k teroristickým skupinám nebo je otevřeně podporují," píše Bozic.

Alex Feurherdt si všímá toho, že levice chrání islám, ačkoli by ho měla kritizovat z pozic kosmopolitismu a univerzalismu. Nabídla by tak alternativní přístup k islámu, který by mohl konkurovat pravicovým kritikám, vw kterých dominuje pocit ohrožení Západu světem islámu. "A nebyl by to originální úkol pro Antifu, zasahovat proti islámistickému antisemitismu a antisionismu namísto toho, aby přenechala pole "pravici" a jejímu v první řadě křesťansky motivovanému přátelství s Izraelem?" ptá se Feuerherdt.

NAOMI KLEIN VIDEO-BLUES
Minule jsem psal o nové knize Naomi Klein. CzechTek WebLog poté upozornil na video ke knize, které režíroval Jonas Cuarón.

Podívejte se na první část autorčina projevu o knize. Video má dalších pět částí. 

IRAN BLUES
O otevřených plánech útoku na Írán už jsem psal. Minulý týden přživila debaty Francie, respektive její ministr zahraničí Bernard Kouchner (zakladatel NGO Lékaři bez hranic). V úterý před setkáním s ruským protějškem Sergejem Lavrovem řekl, že sice stále věří na sankce OSN, ale současně je třeba připravit se na nejhorší - tedy na válku.

Prezident Nicolas Sarkozy později Kouchnerova zmírnil, když řekl, že sám by se termínu "válka" vyhnul. Otázkou ale zůstává, jaký by použil namísto něj.

Na Britských listech se objevil článek Immanuela Wallersteina. "Bylo by tedy pro Spojené státy „racionální“, aby bombardovaly Írán?" ptá se Wallerstein. A odpovídá si: "Skoro určitě ne, a to nejen z hlediska současné vlády USA, ale dokonce ani z hlediska Izraele. Mohlo by to být „racionální“, jestliže je předním cílem změna současné politické atmosféry ve Spojených státech, ale cena za to by byla velmi vysoká."

CYKLO BLUES
Pražská cyklojizda projela úspěšně Prahou za účasti zhruba dvou tisíc jezdců. To je o několik stovek víc než přesně před rokem. Sdružení Auto*Mat také zformulovalo pět přesných požadavků, které adresují magistrátu a které mají zlepšit situaci dopravní (nikoli rekreační) cyklistiky v Praze. Příští rok chce vyhodnotit, jestli a jak magistrát postoupil. Výzvu můžete podpořit tady. Vyrábějte měřítka a přikládejte je.

ALGORITMUS BLUES
The Economist ve čtihodném článku upozorňuje na rostoucí roli matematických algoritmů v životech firem i konzumentů, tedy nás všech.

Algoritmus, píše The Economist na vysvětlenou, je jednoduše metoda - postup - jak řešit zadaný úkol a v nejjednodušší formě může mít třeba povahu kulinářského receptu.

S algoritmy, formalizovanými do podoby počítačových programů se setkáváme všude. "Najděte si knížku na Amazon.com a algoritmy vygenerují doporučení, jaké další tituly si máte koupit. Kupte se je a algoritmus pomůže logistické firmě, jak knihy nejlépe doručit. Zavolejte, v jakém stavu je vaše objednávka a další algoritmy určí nejrychlejší spojení do call-centra. Od analýzy transakcí prostřednictvím kreditních karet až po otázku, jak naplnit regály v supermarketech, algoritmy nyní podchycují velkou část každodenního života".

The Economist algoritmům předpovídá velkou budoucnost. Prvním důvodem je, že firmy jsou zavaleny daty o návycích a preferencích svých zákazníků, která potřebují zpracovat, Druhá věc je, že firmy chtějí získané informace využít ke složitějším úkolům, především k direct-marketingu a poskytování personalizovaných služeb.

Jednoduchý algoritmus na závěr: pomocí Luhnova algoritmu si snadno můžete ověřit platnost čísla své kreditní karty. Banky na jeho základě snadno vyřadí z milionů transkakcí ty, které jsou neplatné.

1. Napište si do řádku číslo kreditní karty
2. Řadu obraťte
3. Každé druhé číslo vynásobte dvěma
4. Je-li u násobených čísel výsledek vyšší než devět, odečtětě devět
5. Všechna čísla v řadě sečtěte.

Je-li výsledek dělitelný deseti, je číslo kreditní karty platné. Heuréka

KOLABORACE
Jestli máte něco na srdci, něco vám tu chybí nebo sere, máte tip a tak dál, tak to neváhejte dát najevo pod KWS nebo na korollary [zavináč] gmail [dot] com.