Nezisková organizace Iuridicum Remedium pomocí soutěže Big Brother Awards (ceny pro Velkého Bratra) upozorňuje na firmy, země a úřady, které narušují naše soukromí a chtějí vědět příliš mnoho. Stejně tak se snaží poukazovat na rizika vyplývající z různých technologických novinek, které jsou často prezentovány pouze jako prostředky pro vylepšení našich životů a zvyšování bezpečí.

„Víte, že jen v pražské ulici Na Příkopě vás může natočit třiatřicet kamer? …jsou uchovávány údaje o vaší telefonní komunikaci (včetně SMS zpráv), internetovém připojení (včetně e-mailových adres) a lokalizační údaje vašeho mobilního telefonu?“ To jsou podle Big Brother Awards jen některé z mnoha způsobů, jak úřady, ale i soukromé firmy získávají informace o vašem soukromém životě. Sledují vás na základě předpokládané viny. Sledují vás a omezují vaše soukromí. A dokonce o tom mnohokrát ani nevíte.

Určitě tu neplatí, že co oči nevidí, srdce nebolí. Tvrzení bývalého policejního prezidenta Jiřího Koláře „Já vedu rozhovory a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno.“, vyznívá minimálně diskutabilně. Představa, že někdo klidně s požehnáním úřadů poslouchá moje rozhovory s kamarádkami, mě děsí. Opravdu mi není jedno, že kdokoli může znát historky z pátečního večera nebo moje osobní problémy. Kam až může vést slepá důvěra lidí v  samospasitelnost kamerových systémů jako řešení výchovných problémů, ukazuje i případ gymnázia Josefa Škvoreckého v Praze, kam byly instalovány kamery na školní chodby a dokonce do tříd. V těch nakonec zůstaly jen šest dní, protože se studenti a studentky vzbouřili a požadovali jejich odstranění. Někteří rodiče a učitelé však s umístěním kamer „plně souhlasí. Je to přece na jejich (žáků – pozn. aut.) ochranu“.

V počtu „bezpečnostních“ kamer vede Velká Británie, kde na čtrnáct obyvatel připadá jedna kamera. Pokud Velkou Británii navštívíte, můžete být nahrán až třistakrát za jediný den.

Spíše než ke zvyšování bezpečnosti však kamerové systémy slouží k větší kontrole obyvatelstva a vytváření chiméry bezpečných prostor v nebezpečném světě.

Těm, kdo se zajímají o to, kdo a za jakých podmínek soukromí narušuje či narušit může, představujeme největší narušitele v ČR pro rok 2006.

Největší úřední slídil
Ministerstvo financí: za navržení systému konstrukce daňového identifikačního čísla (DIČ) pro podnikající fyzické osoby, který je složen z rodného čísla.

Největší komerční slídil
Komerční banka: za shromažďování a uchovávání osobních údajů o bývalých zákaznících nebo i pouhých zájemcích o služby banky (jméno, bydliště, rodné číslo, příjem pro výpočet úvěru).

Slídil mezi národy
Vláda Spojených států amerických: hned za několik aktivit narušujících právo na soukromí lidí z jiných zemí. Jde zejména o vymáhání detailních údajů o cestujících leteckých linek létajících do USA a za přístup a shromažďování údajů o mezinárodních bankovních transakcích z mezibankovní sítě SWIFT.

Nebezpečná nová technologie
České dráhy a.s.: za použití bezkontaktního čipu ve slevových In-kartách. Podle odhadů společnosti u sebe bude čip nosit až jeden milión jejích zákazníků, což je spolu s novými cestovními pasy zatím nejmasivnější použití této kontroverzní technologie v ČR. Zákazník je při podání žádosti o kartu nucen předložit občanský průkaz a zároveň dát svůj souhlas s tím, že data zákazníků budou České dráhy dále zpracovávat a poskytovat je třetím stranám označovaným jako „smluvní partneři“.