Na demonstraci dorazila ovšem i skupina mládeže z Národního odporu. Předpokládali asi, že Národní pětka, jejíž některé subjekty v minulosti udržovali s neonacisty velmi vřelé vztahy, jejich přítomnost ocení. Jaké bylo jejich překvapení (dodáváme – nemilé), když se od organizátorů demonstrace nadáli nejprve urážek, pak vyhrožování a nakonec přivolání policie. Přestože je členů „Národních sil“ dohromady pět a půl, tak dobře cítí, že s partou holohlavých halamů v uniformách SA to politicky nijak nevyhrají. Jako ideologické zdůvodnění jejich příkrého odmítnutí NO pak může klidně sloužit fakt, že zatímco Národní odpor ostře kritizuje poválečný odsun sudetských Němců a několik jeho aktivistů dokonce v minulosti stálo za německy šovinistickou letákovou kampaní „Sudety byly a budou německé“, pro Národní pětku jsou naopak jakékoli sudetoněmecké požadavky naprosto nepřijatelné. Chlapci z Národního odporu tak zažili den plný nepříjemných překvapení. V okamžiku, kdy začali skandovat svá hesla, tak se z davu kolem stojících ozvalo „Děti běžte domů!!“ ... a tak raději šli. Nutno dodat, že se za nimi vydala početná skupina Romů se slovy „Kam jdou ti úchyláci?“

Celá neonacistická blamáž měla dohru i na internetu. Nejprve se objevilo na stránkách Národního odporu bolestínské fňukání nad tím, jak se členové Národní pětky chovali „nekorektně“ k revolučním nacionalistům. Následoval článek Martina Vernera z Národní strany nazvaný „Je něco odpornějšího, než Národní odpor?“, ve kterém autor napsal na adresu Národního odporu: „Sledovat vývoj české nac-soc, tedy neonacistické scény je zážitek sám pro sebe. Tolik zrádců a odpadlíků snad nemá žádné jiné hnutí. Tolik nevědomosti pohromadě a strachu z toho, kdo zase koho podrazí, to jsou dnešní nástupci nacistických kolaborantů, autonomní revolucionáři. Vřele doporučuji jejich internetové diskuse, kde se snoubí imbecilita s naivitou, hloupost náctiletých s hrubou neznalostí historie těch odrostlejších.“ Odporáři si nenechali samozřejmě nic líbit a reagovali vlastním článkem s neotřelým názvem „Je něco odpornějšího než Národní strana?“, kde její autor sáhl k osvědčeným postupům a označil předsedkyni Národní strany Petru Edelmannovou za židovku s německým jménem. Co dodat víc? Pravda je ovšem i taková, že na bohumínské demonstraci se mezi sebou ostře pohádali i zástupci jednotlivých stran Národní pětky, zejména o osobu Miroslava Sládka. Vzhledem k počtu shromážděných to připomíná známou lidovou moudrost o trockistech – když je jeden, má „tendenci“, když jsou dva, mají „stranu“ – a když jsou tři, mají rozkol. Každopádně můžeme celou akci prohlásit za velmi vydařenou.

Tomáš Netolický