Fahrenheit 9/11
K tomuhle filmu se vyjadřoval už kde kdo. Nemalou měrou se o to přičinil sám režisér Michael Moore, jenž, dobře obeznámen s marketingovou taktikou, rád nějaký ten skandálek okolo svého filmu vytvoří, nebo alespoň přiživí. Podívejme se tedy nejenom na samotný film, ale i na dění okolo něj.
O filmu Fahrenheit 9/11 se celý svět dozvěděl chvíli před jeho premiérou na festivalu v Cannes. Postaral se o to právě Michael Moore, který přišel s prohlášením, že společnost Disney (vlastník distribuční společnosti Miramax, která Fahrenheit platila a má na něj distribuční práva) zakázala distribuci jeho filmu. "Není v nejlepším zájmu naší společnosti distribuovat zaujatý politický film, který by mohl urazit některé naše zákazníky,“ odůvodnil to šéf společnosti Disney. Moorovo vystoupení vyvolalo menší skandál a o filmu se začalo mluvit.
Společnost Disney kontrovala tím, že si Moore pouze záměrně dělá reklamu; ten zase otiskl na svých stránkách prohlášení tvrdící, že celá kontroverze pouze odvádí pozornost nežádoucím směrem, totiž od obsahu jeho filmu, a končící tímto výkřikem: “Takže co se stane s mým filmem? Ještě pořád nevím. Vím ale, že zajistím, ať už to mám udělat jakkoliv, abyste ho všichni mohli zhlédnout. Jsme Američani. Hodně je na nás v současnosti blbého, ale jednu věc má většina z nás společnou: Nelíbí se nám, když nám začne někdo nařizovat, že něco nesmíme vidět. TO je neamerické. Jestliže budu muset cestovat po Americe a promítat svůj film v městských parcích (anebo, jak mi včera jeden člověk nabídl, promítat to na zeď jeho domu, aby to viděli sousedi) tak to učiním.“ Nicméně, distributor se našel a Moore nikam jezdit nemusel.
Ale show pokračuje... Na začátku července Michael Moore vyhlásil, že mu nevadí, pokud si jeho film budou lidé stahovat z internetu. „Nesouhlasím se zákony o copyrightu a nemám problém s tím, budou-li si lidé stahovat můj film a budou-li ho mezi sebou šířit, pokud se nebudou snažit na mé práci vydělávat. Proti tomu bych byl," uvedl Moore a pokračoval: "Vede se mi už tak dost dobře a natočil jsem tento film, protože chci, aby se svět změnil. Čím víc lidí ten film uvidí, tím lépe, a proto jsem rád, že si lidé ten film stahují z internetu." "Je nesprávné, když si někdo koupí film na DVD a dovolí kamarádovi, aby se na něj zadarmo také podíval? Samozřejmě že ne. Zastávám názor, že informace, kultura a myšlenky by se měly sdílet,“ uzavřel to Moore.
Po internetu koluje neuvěřitelné množství kopií všech žánrů a typů, především pak nejnovějších hoollywoodských trháků, a to často ještě před jejich oficiální premiérou. Filmovým studiím to způsobuje velké vrásky na čele a škody na kontech. Na kampaně a tažení proti tomuto druhu pirátství proto vynakládají nemalé částky. Mooreho postoj je tedy nanejvýš sympatický, i když mi na mysli tane naléhavá otázka, zda-li bude jeho postoj sdílet i distribuční společnost a organizace zabývající se ochranou autorských práv... Obhajoba položená na tvrzení „ale když ten Múr říkal, že si to můžu stáhnout“ by asi ve většině států neuspěla.
Je pravdou, že se Fahrenheita 9/11 z internetu stáhlo dost slušné množství – a těžko říct, jaký podíl na tom Mooreho vystoupení mělo. Nutno také ale dodat, že na návštěvnost filmu to zřejmě nějaký zdrcující vliv nemělo – jen za první tři týdny promítání v USA kina na vstupenkách utržily 21,8 milionů dolarů, čímž se Fahrenheit 9/11 stal komerčně nejúspěšnějším dokumentem všech dob.
Ale nechme dění okolo už být a zabývejme se samotným filmem. Jde o bohapustý propagandistický film, jak tvrdí někteří kritici? Nevím. Moorovi bylo kritiky vytýkáno, že ve filmu používá různých z kontextu vytržených polopravd, nepravd a i skutečných lží a mnohokrát i zaznělo, že se vlastně nejedná o žádný dokument. Moore si to nenechal líbit a na začátku srpna zveřejnil na svých webových stránkách odkazy, citace a zdroje všech tvrzení, co ve filmu zazněly. „Tento film je pravděpodobně nejpečlivěji vyresearchovaný a zkontrolovaný dokumentární film naší doby. Ne méně než dvanáct lidí včetně tří týmů právníků a ctihodní kontroloři faktů z časopisu New Yorker pročesali tento film s neuvěřitelnou pečlivostí, takže vám můžeme dát tuto záruku,“ napsal k tomu Moore. Alespoň pokud je mi známo, kritiky to docela umlčelo...
A jaký je film samotný? Nahlížel jsem na něj okem a úhlem pohledu anarchistického aktivisty a můžu upřímně říci, že mi přišel zajímavý. Dovedu si dobře představit, že člověku, který je závislý na mainstreemových zdrojích informací, přijde i šokující.
Zazní zde v podstatě veškerá „levičácká“ kritika, která stojí za zmínku. Hodně času je věnováno finančnímu propojení rodin Bin Ládinů a Bushů. Moore se ptá, jak je možné, že rodině Bin Ládina bylo dovoleno odletět bezprostředně po atentátech z jedenáctého září z USA, ačkoliv je to proti veškerým kriminalistickým zásadám. Neříká, že každý člen Bin Ládinovi rodiny nese Usámovo stigma a měl by být uvězněn a mučen, ale pozastavuje se nad tím, že nikomu z rodiny nebyly položeny ani základní otázky typu: „Víte, kde se zdržuje Usáma Bin Ládin?“
Dále ukazuje Talibánskou delegaci na turné po Státech, jejich schůzky s vrcholnými představiteli USA, a samozřejmě dokumentuje (zkrachovalé) plány na výstavbu ropovodu. Pozastavuje se nad známým faktem, že Saudská Arábie je pořád velkým kamarádem USA, ačkoliv velká část údajných atentátníků z 11.9. pochází právě z této země, a sleduje „ropnou stopu.“
Ano, Moore se hodně snaží nebýt protiamerický, na druhou stranu ale ve filmu ukazuje „své“ vojáky v Iráku v ne příliš lichotivém světle. Záběry mladého Ramba, mluvícím o Iráčanech jako o psech, které je potřeba pozabíjet (volný citát) dávají tušit, že skandály ohledně mučení vězňů mají hlubší kořeny a že vojákům a vojákyním je slušně vymýván mozek.
Ale Moore je kupodivu i třídní. Ne až tak malá část filmu je věnovaná popisu mechanismu získávání rekrutů do bojů v Iráku. Drtivá většina vojáků totiž pochází z nejnižších sociálních vrstev a největším argumentem je pro ně možnost vydělat si peníze a získat tak možnost žít „slušný život,“ v kontrastu s životem v chudobě a bídě doma.
V tomto místě filmu dojde i na Moorovu pověstnou ironii. Když odhalí, že pouze jeden člen Kongresu má své dítě jako vojáka v Iráku, vydává se postavit před vrata a přicházející Kongresmany žádá, aby tedy své děti poslali bojovat. Není třeba dodávat, že není úspěšný...
Závěr
Moora lze samozřejmě z anarchistických pozic kritizovat. Podle mého názoru bychom mu tím ale podsouvali něco, čím není. I když ho mainsreemová média rády popisují jako anarchistu (zrovna v době psaní těchto řádek označili v rádiu Moorovu knihu „Hloupí bílí muži“ za nejprodávanější anarchistické dílo historie), má k němu hodně daleko.
Moorův film nenavádí k radikální změně systému. Nenavádí totiž vůbec k ničemu. Alespoň já jsem na něm neshledal nic, co by vypadalo jako agitka pro Johna Kerryho, jak tvrdí některé kritiky z radikální levice. Fahrenheit 9/11 je mnohem spíše o filmem o propojení vysoké politiky, ropného byznysu a velkých peněz, než agitkou pro jednoho z prezidentských kandidátů. A pokud takový dokument běží v kinech a chodí na něj lidé, kteří se k alternativním zdrojům informací jinak neuchylují, je to dle mého názoru jen dobře.
- citáty M. Moora viz Britské listy www.blisty.cz
- webové stránky M.Moora najdete na www.michaelmoore.com
- návod na stažení filmu Fahrenheit 9/11 podle doporučení jeho autora najdete např. na http://groups.yahoo.com/group/cfwr/message/250
Jan Hanuš

