Kniha Evasion je označována jak jako manifest soukromé revoluce a vzpoury proti diktátu (globálního) kapitalismu, tak jako výsměch skutečným emancipačním snahám. Částečně i díky kořenům jejího autora v hardcore scéně je řadou přívrženců „crimethink“ životního stylu kniha považována za kultovní dílo. Naproti tomu většinou tradičních anarchistů, kladoucích důraz hlavně na vedení třídního boje, je tvrdě odmítána a napadána. Do příslovečného ruda je rozpaluje hned poznámka na obalu: „Bezdomovectví? Chudoba? Pokud se u toho nebavíte, děláte to špatně.“

Evasion byla vydána kontroverzní skupinou CrimeThink, jejíž názory se nachází velice blízko anarchismu. Nestaví však příliš na tradiční ideologii a podle nich zastaralých, pro současnou dobu se nehodících názorech, ale snaží se emancipační snahy přizpůsobit postmodernímu kapitalismu. Hledá nové cesty na oslovení veřejnosti a nové způsoby subverze.

CrimeThink je díky části svého přístupu, týkající se změny sebe sama a jakési „soukromé revoluce,“ hodně populární v některých částech hardcore subkultury. Pro CrimeThink životní styl je charakteristický „shoplifting,“ tedy obstarávání si potřebných věcí (potravin, oblečení atd.) kradením v obchodech – to je chápáno jako odmítání směných kapitalistických vztahů. Dalším významným prvkem je „dumpsterdiving,“ tedy vybírání odpadových kontejnerů u obchodů jako způsob získávání jídla – to je zase praktický protest proti plýtvavé povaze systému. Dále je zde zahrnut squatting, využívání hromadné dopravy bez placení, tvorba politických graffiti atd.

Evasion, jako další knižní počin této skupiny, se soustředí právě na tento životní styl – proto ten obsáhlý úvod. Evasion je vlastně deníkem jednoho z pochopitelných důvodů anonymního kluka z pozitivního konce hardcore subkultury – vegana, abstinenta a anarchisty, který se okamžitě po dostudování rozhodne nepracovat a plnými doušky užívat toho, co mu život může nabídnout. A rozhodne se k tomu využívat plýtvání a nadbytek společnosti, ve které žije, tedy USA.

Živí se hlavně shopliftingem, který obohatil o novou metodu: pokud přeci jenom potřebuje peníze, najde v odpadovém koši před supermarketem doklad o nákupu něčeho malého a drahého, ukradne to a posléze to hned vrátí. A dostane peníze „zpět.“ Přespává na střechách obchodů, cestuje po celých USA – ať už nákladními vlaky, načerno autobusy či stopem. Tráví celé dny čtením v univerzitních knihovnách, chodí plavat do hotelových bazénů, kde se tváří jako regulérní host...

Kniha je rozdělena do několika samostatných pasáží. Jedna pojednává o cestování, další o tom, jak se autor (více méně neúspěšně) snažil najít „vyhozený“ (tedy nepoužívaný) dům a tam se zabydlet. V další části knihy je popisován autorův život v malém ospalém městečku, ze kterého pochází.

Kniha napsána čtivě a svěže a naplněna zábavnými historkami – ať už těmi, kdy se autorovi daří, nebo těmi, kdy se naopak nedaří – se skutečně dobře čte, takřka jedním dechem. V půli to ale pomalu začíná být nuda a neustálé líčení toho, jak se mu povedlo vyhrabat z kontejneru pytlík bagelů nebo ukrást krabici džusu, přestává být zábavné.

Autor hodně zvýrazňuje svůj odpor k (námezdní) práci, ale na spoustě míst mi přijde, že jeho životní styl se od placené práce příliš neliší. Stejně tak jako zaměstnanec je i on podřízen nutnosti obstarávání životních potřeb – a jejich naplnění ho často stojí minimálně stejně času i energie jako „obyčejného pracujícího.“ A rutina shoplifting-dumpsterdiving-střecha na spaní se nějak zásadně neliší od rutiny práce-postel – tedy alespoň takový mám z knihy pocit já.

Autorovi však daný životní styl vyhovuje a je to tak v pořádku. Na mnoha místech rád zdůrazňuje, že je bezdomovcem a takřka úplným chudákem, který má často v hotovosti jen pár centů. Přesto hladoví jen málokdy a je naprosto šťastný. Jeho život je díky nejistotě a takřka neomezeným možnostem jedno velké dobrodružství.

Recenze na tuhle knihu nelze napsat bez toho, aby byla nějako hodnocena. Asi proto se z ní téměř okamžitě stalo dílo s nálepku kontroverzní. CrimeThink k ní dokonce připojili obsáhlý doslov, ve kterém vysvětlují, co vydáním knihy mysleli. Nikoliv, jak jim bývá podsouváno, jako návod na masovou revoluci, ale jako dokument o tom, že individuální vzpoura je možná a i žádoucí jako první krok.

Na tomto místě je nutné zmínit, že celá idea CrimeThink životního stylu vznikla v USA. Ve společnosti, která svou plýtvavostí vysoce převyšuje jakoukoliv jinou zemi na světě. Z toho pohledu je napsána a jako takovou je nutno ji i chápat. Tady v Čechách se do kontejnerů takové množství poživatelného jídla a funkčních elektrospotřebičů nevyhazuje – díky tradici šetření a kutilství. Znám osobně několik lidí, nadšenců do CrimeThink, kteří se snažili tento životní styl okopírovat - a všichni z nich nakonec začali za jídlo a další věci platit.

Nicméně, i když je kniha napsána z amerického úhlu pohledu, má jistou relevanci. Autor si velice dobře uvědomuje, že podobný život je možný pouze díky tomu, že je nositelem hned několika privilegií (je bílý, mladý a čistý, z USA) a sám na několika místech říká: budu takhle žít, dokud mi to budete umožňovat. Dokud budete vyhazovat jídlo, budu ho jíst a nebudu za něj platit... Dokud budete vlastnit nevyužívané domy, budu do nich lézt a budu v nich spát.

Asi největší hodnota knihy je tak v boření zažitých mýtů. Autor staví chudobu, nezaměstnanost a bezdomovectví nad materiální bohatství, dobrou práci a krásné domy. Obrací tak celý koncept současného kapitalismu na hlavu. Ukazuje, že se dá žít několik let bez práce i bez toho, aby člověk natahoval ruku ke státu a žádal sociální dávky. Jeho životní styl je vlastně formou sociální sebeobrany. Namísto pasivního odevzdání se a natahování prázdné ruky útok a aktivní přístup...

Jan Hanuš