V polovině října se v Praze konala konference nazvaná Dny EU a USA. Vystoupili na ní mimo jiné bývalý starosta New Yorku Giuliani, expremiéři Británie a Španělska Major a Blair, americký generál Franks a bývalý ministr Bushovy administrativy Ashcroft. Jednalo se již o několikátý ročník konference, po Brně a Ostravě ji letos pořadatelé přesunuli přímo do centra Prahy, do reprezentativních prostor na ostrově Žofín. Kdo vlastně jsou pořadatelé a co bylo cílem konference? Na rozdíl od sešlostí, které obvykle pořádají politici jedné či více zemí a jejímž cílem bývá upéct nějakou další vyčůranou smlouvu, nebo jen tak zákulisně poklábosit a veřejným výstupem pak je obvykle potřásání rukou a zubení se do objektivů, byly Dny EU a USA akcí čistě soukromou a ziskovou. Pořádala ji agentura Czech Teleaxis podnikatele Kovarčíka, která se – jak se lze porůznu dočíst na internetu – zabývá právě pořádáním ziskových akcí jak z oblasti kultury, tak např. sportu (jestli toto byla spíš kultura nebo sport, nechť si laskavé čtenářstvo určí samo).

Konference byla dle údajů pořadatele otevřena pouze pro mediální partnery (např. Právo a Prima) a platící hosty (lístek stál 750 euro, tedy více než průměrný měsíční plat). Anarchisté uspořádali v souvislosti s konferencí demonstraci proti jejímu konání, hlavně tedy proti jejím hostům. Hostit v Praze architekta útoků na Afghánistán i Irák, duchovního otce utuženého bezpečnostního režimu a fízlovacího aparátu v USA nebo pokračovatele thatcherovské konzervativní politiky, zkrátka některé lidi popudilo.

V první den konání konference, úterý 18. října, se tak v pražském Hydeparku (tedy místě, kde je možné pořádat shromáždění bez předchozího nahlášení úřadům) na Palackého náměstí sešlo přes sto lidí k protestu proti probíhající konferenci. Neexistence nahlašovatele činila evidentně problém šéfům policejního opatření, kteří se marně organizátora po zahájení akce dovolávali a snažili se ztotožnit jej třeba s řečníkem. Během shromáždění se rozdávaly letáky informující o účastnících konference a jejich činech. Demonstrace nabrala asi hodinové zpoždění při čekání na soundsystém, který byl za rohem zmerčen policií a pěkně po bolševicku lustrován tak dlouho, jak to šlo, jen aby se uškodilo probíhající akci. Nakonec bylo vozidlo soundsystému puštěno na cestu ke shromáždění, aby bylo po několika desítkách metrů zastaveno další policejní hlídkou.

Mezitím se účastníci demonstrace rozhodli vyrazit směrem k nedalekému ostrovu Žofín podívat se na samotnou konferenci. Již podle předem dostupných informací bylo jasné, že to nebude nijak jednoduché; v okolí místa demonstrace se nacházelo několik desítek policejních těžkooděnců, další jednotky pak stály na Žofíně posíleny obrněnými transportéry (alespoň si generál Franks mohl připadat jako doma). Logicky nejkratší nábřežní komunikaci obsadili policejní těžkooděnci, proto se anarchisté vydali svižným tempem směrem k boční ulici, kudy bylo možné kordony obejít. Bohužel však většina účastníků nešla dosti rychle, takže než policie konečně pochopila oč jde a těžkooděnci za vzájemného hecování začali vytvářet nové kordony, podařilo se proklouznout pouze menší části demonstrantů. Většina zůstala oddělena od cíle své cesty kordonem. Bylo však zřejmé, že ani desítky robocopů nemohou uhlídat celou spleť ulic a linek hromadné dopravy před menšími skupinami lidí, většina anarchistů se tedy rozdělila a po skupinách začala přesouvat k mostu na ostrov Žofín.

Zde se proti několika desítkám demonstrantů postavil nový kordon, došlo k zablokování příjezdové komunikace. Ta byla vždy při příjezdu limuzín účastníků Dnů EU a USA (část z nich přijížděla prázdná) policií uvolněna – bohužel protestujících nebylo tolik, aby si vynutili trvalou blokádu. Názor na konferenci dávali najevo hesly na piketech, skandováním a občasným prohozením několika slov s ojediněle procházejícími účastníky konference, vyzbrojenými nezbytným oblekem doplněným buď rozpačitým nebo po americku zářícím úsměvem. Občas prolétlo vzduchem několik vajec zasahujících limuzíny nebo policejní těžkooděnce. Později dorazila skupina Food not Bombs s veganským gulášem, který v podvečerním chladu zahřál. Přes řeku naproti Žofínu tak vznikl improvizovaný anarchistický raut a poté akce skončila. Demonstraci pokazil pouze jeden incident, kdy policejní superstar Kopečný spolu s kolegy zadržel několik nezletilců na základě údajné konzumace piva (zřejmě hrají nějakou interní hru o nejabsurdnější a nejméně důvodné zadržení). Poklidný průběh konference tak byl každopádně zachráněn.

Zajímavým zjištěním je, že Prahu si jako cíl uzavřených soukromých konferencí nevybírá Kovarčíkův Czech Teleaxis sám. Několik týdnů před Dny EU a USA se v utajení konala v Praze konference o EU, kde byli hosty bývalý americký ministr zahraničí Kissinger i prezident Klaus (který se velmi rozzlobil poté, co se novinářům podařilo vynést obsah jeho projevu na veřejnost). V listopadu pak Praha hostila Madridský klub, tj. diskusní koužek bývalých hlav států a premiérů. Na Havlovo pozvání se zde tak objevil např. i Bill Clinton, saxofonista, který nešlukuje marihuanu, jinak také bývalý prezident USA. Bude trend pokračovat a stane se Praha manéží pro vysloužilé politiky a místem jejich častých schůzek?  

PZ