Koncem srpna 1995 se sešlo na výzvu časopisu Svobodná mysl několik desítek anarchistů z různých koutů Čech, aby se pokusili o založení organizace, jenž by dala českému anarchistickému hnutí novou tvář a napomohla jeho dalšímu rozvoji. Samotnému zakládajícímu sjezdu České anarchistické federace (ČAF) předcházel vznik Přípravného výboru pro ČAF, který tvořili především redaktoři a spolupracovníci Svobodné mysli. Ta začala vycházet na jaře stejného roku a po oficiálním založení ČAF se stala hlavním tiskovým orgánem federace.

Bylo by chybné se domnívat, že ČAF byla první celorepublikovou anarchistickou organizací. Z těch nejvýznamnějších jí v první polovině devadesátých let předcházely Československé anarchistické sdružení (vznik 1989) a Anarchistická federace (vznik 1992). Teprve ČAF se však stala uskupením s jasněji formulovaným programem a strukturou, která efektivněji než kdykoliv před tím koordinovala aktivity anarchistických skupin a jednotlivců.

V úvodním programovém prohlášení definovali účastníci zakládajícího sjezdu ČAF jako „sdružení lidí, kteří proti současnému kapitalistickému systému staví myšlenku samosprávně decentralizované společnosti volné dohody.“ Dále se v tomto stručném dokumentu píše, že „členové ČAF budou usilovat o vytváření projektů a struktur zakládajících samostatný a svébytný prostor, narušující dnešní konzumní systém.“ A pokračuje: „Jsme si vědomi, že práce na těchto zárodcích nového života je prvořadá, ale zároveň se nezříkáme účasti na politickém boji proti ovládání, manipulaci, diskriminaci a netoleranci. Stavíme se také na stranu těch, kteří brání přírodní prostředí před nenávratným narušováním v zájmu obohacení. ČAF staví proti agresivnímu sebeprosazování princip solidarity a spolupráce. A proti konzumnímu způsobu života princip ohleduplnosti a skromnosti. Tyto principy jsou podle nás nutné k vytvoření lidského společenství nepostiženého odcizením a dominancí jedněch nad druhými. V tomto svém boji se necítíme být vázáni zákony systému, které jsou nadiktovány úzkou mocenskou elitou. Neuznáváme současný tzv. demokratický systém, který se stal loutkou v rukou politicko-ekonomických zájmových skupin. Je na nás všech, jak ještě dlouho budeme žít v této společnosti, postavené na nadvládě a vykořisťování lidí a přírody.“

Brzy následovalo sepsání programového manifestu a stanov organizace, které vyjádřily anarchistické principy, na nichž federace funguje, tedy principy autonomie a federace a organizování zdola. Od založení ČAF se také rozjelo organizování setkání členů a sympatizantů, pořádání protestních akcí a vydávání teoretických brožur. Na podzim 1996 se k ČAF připojila Anarchosyndikalistická federace a transformovala se tak na Anarchosyndikalistickou frakci ČAF. Na jaře 1997 se federace rozšířila také o slovenské členy a změnila název na Československou anarchistickou federaci (ČSAF). To se již ale začalo projevovat v organizaci názorové a osobní pnutí, které vedlo na V. sjezdu v Praze k rozkolu organizace. Následně se tedy vedle sebe objevily dva následnické subjekty – ČSAF a nově vzniklá Federace sociálních anarchistů (FSA). Tímto krokem také skončilo vydávání časopisu Svobodná mysl. Pokračující ČSAF začala s vydáváním časopisu Existence, FSA přišla s časopisem Svobodná práce.

Mezi první projekty nově založené ČAF se zařadil projekt libertinského domu, tedy prostoru, který by si anarchisté sami vybudovali a spravovali. Po neúspěšném shánění finanční podpory v zahraničí vznikl projet Pueblo 2000. Šlo o peněžní sbírku, z níž se mělo vytváření takového svobodného prostoru financovat. Ani ten však nedopadl nejlépe. Naopak poměrně velkým úspěchem byla železniční kampaň na podporu veřejné ekologické dopravy, proti rušení regionálních tratí a propouštění na železnici, která probíhala v letech 1997-8.

ČSAF se podílela na pořádání mnoha demonstrací a protestů, především proti fašismu, vstupu do EU a NATO. Spoluúčast měla na mnoha street parties, z nichž asi nejznámější se stala Global street party z května 1998, která skončila brutálním policejním zásahem a násilím na zadržených. Také každý rok stála při pořádání tradičních anarchistických prvních májů, a to nejen v Praze.

Asi nejnáročnější kampaní ČSAF byla kampaň proti ekonomické globalizaci spojená se spolupořádáním protestů proti zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu v Praze v září 2000, zahájená rok před samotným zasedáním. Při této kampani došlo asi k nejrozsáhlejším mezinárodním kontaktům a největším zkušenostem s pořádáním velkých protestů., které přesahují hranice jednoho státu.

Další větší aktivitou se stala kampaň proti zasedání Severoatlantické aliance, které se konalo v Praze v listopadu 2002. Toto kampaň byla výrazná především velkým počtem pořádaných přednášek v různých městech republiky. Nebyla založena na rozsáhlé mezinárodní mobilizaci, snažila se spíš dát dohromady anarchisty ze střední a východní Evropy, což se také podařilo.

Poslední výraznou sérií aktivit byla bezesporu účast na protiválečném hnutí, které reagovalo na připravovanou válku Spojených států a jejich spojenců proti Iráku.

Pod hlavičkou ČAS, resp. ČSAF vycházely časopisy Svobodná mysl, Existence, Syndikalista, Práce, plus periodika regionálního významu vydávaná autonomními skupinami federace. Vyšlo několik desítek brožur, nechyběly ani nahrávky revolučních písní. Významné pro prezentaci anarchistických myšlenek se staly také internetové stránky federace, které umožňují přinášet aktuální informace a komentáře (http://www.csaf.cz).

V současné době neexistuje samostatné periodikum ČSAF, avšak někteří členové federace se podílejí na vydávání a distribuci časopisu A-kontra, který byl obnoven v roce 1998.

Nezanedbatelnou aktivitou bylo také vytvoření Anarchistického černého kříže (ABC), který plní především úkol finanční podpory stíhaných anarchistů a antifašistů.

Na mezinárodní úrovni ČSAF funguje v rámci Internacionály anarchistických federací, jakožto její členská federace.

Za deset let svého působení prošlo ČSAF asi na 200 – 300 členů a sympatizantů. Stejně jako někteří členové přicházeli a odcházeli, měnila se podoba i rozčlenění regionů federace, tedy jakýchsi vyšších organizačních jednotek, které sdružují členy a skupiny podle geografického klíče.

Československá anarchistická federace prožívala za těch deset let období vzestupu a dočasné stagnace. Ta nejhlubší stagnace organizace je však realitou současných dní. Nejde ale jen o problém ČSAF, nýbrž celého hnutí, které poslední rok o sobě nedává moc vědět. Doufejme, že situace se zas obrátí k lepšímu a toto stručné přiblížení kulatého výročí federace nebude konečným shrnutím jeho dějin.

Vít Komrska