Free parties, tedy svobodně organizovaná shromáždění lidí, kteří se rozhodli poslouchat takovou hudbu, jakou uznají za vhodnou, tu byly, jsou a budou. Pokud si toho novináři, politici a policajti nevšimli během deseti předchozích deseti ročníků CzechTekku, měli jinou dobrou příležitost. To když 19. června proběhl v Praze už druhý ročník Do It Yourself karnevalu. Had lidí v nápaditých maskách tančících kolem soundsystémů měřil více než kilometr a došel ze Strahova na Letenskou pláň.

Dunivé rytmy v okurkové sezóně

Czechtekk vždy probíhá v době, kdy novináři nemají do čeho píchnout. Už v týdnu před jeho průběhem proto byli lační po jakékoli zprávě o této akci – a následně se je podařilo velmi pěkně oblafnout pokud jde o místo konání akce, o němž v několikadenním předstihu veleprofesionální Česká tisková kancelář vesele rozšířila dezinformaci... Další podobné šlápnutí vedle udělala média, když několik dní naslouchala falešnému „mluvčímu“ Czechtekku, Lukášovi Kohoutovi, amatérskému mystifikátorovi, který se již před několika lety vydával za asistenta ministra Kavana.

O skutečném místě konání, louce poblíž Boněnova na Tachovsku, nikdo, krom těch, kdo akci připravovali, netušil až do pátku 31. srpna 2004. Tehdy začala na louku najíždět auta s účastníky a účastnicemi. Policie se je nejdříve neúspěšně snažila zablokovat, pak rezignovala. Na pláni se rozložilo podle seznamu na Hypno.cz více než sto sound systémů a podle některých údajů až dvacet tisíc lidí...

 
Posvátné soukromé vlastnictví

Příjemná na tomto ročníku Czechteku byla poměrně velká vzdálenost od nejbližší vesnice, Boněnova (zhruba čtyři kilometry) díky níž akce příliš neobtěžovala místní obyvatele, z nichž mnozí ji přijali i se sympatiemi. Nepříjemná byla naopak přítomnost soukromého zemědělce Libora Lúdika, nájemce louky, na níž se Czechtek konal, který se rozhodl pro změnu obtěžovat účastníky a účastnice party. A především na celé akci vydělat – mediální slávu, i co nejvíce peněz jako „náhradu škody“. Podal trestní oznámení na účastníky, organizátory i policii, která akci nezabránila. Stal se hrdinou dne, i když i novinářům muselo být jasné, že tento „ekologický zemědělec,“ který za těžké peníze od státu jednou za čas pronajatou louku poseče, asi není zrovna prototypem jakéhosi ideálního soukromého vlastníka.

Média ale právě s „narušením práva na soukromé vlastnictví“ dostala do rukou klacek a jala se ho používat. Za „práva majitele“ horlili všichni – od tvrdě establishmentové MF Dnes až po „komunistické“ Haló noviny, u nichž to bylo jako u „marxistů“ zvláště pikantní (a ještě úsměvnější bylo, že ve svém totálním nepochopení souvislostí zavalily policejní mluvčí výčitkami, že proti anarchistům a „antiglobalistům“ zasahuje policie moc tvrdě, na technaře byla příliš jemná). Podivné sousedství ex-normalizátorů a kapitalistů... nebo nám mělo naznačit, že dobové metody potlačování všeho odlišného a nepřizpůsobivého jsou potřebné i pro novou elitu? Koneckonců, příznačně odvysílala TV Prima jen pár dní před Czechtekkem díl „Mimikry“ z 30 případů majora Zemana, odpudivé dílo policejně-televizní propagandy proti tehdejšímu undergroundu, nejspíš abychom mohli srovnávat tehdejší a dnešní metody represe a propagandy. Pak už ani nepřekvapí (a vlastně tomu lze dát trochu zapravdu), když Pavel Slezák, radní a bývalý velitel policejních mlátiček z roku 1989, srovnal s technoparty ve své obhajobě Palachův týden.

 
Gross za nic nemůže?

Křížová výprava českých novinářů podnikaná za vlastnická práva jednoho parazita ovládla na několika místech komentátorské i zpravodajské stránky tisku. Novináři se předháněli v tom, kdo vymyslí šťavnatější urážku na adresu účastníci – asi s přehledem vyhrály „lidské kobylky“ ( Lidové noviny) a „teroristé“ (MF Dnes). Způsob, jakým o „cirkusu“ (Právo) referovaly zpravodajské části deníků a rozhlas a televize, byl příšerný až štvavý. Nenašel se snad nikdo , kdo by zpochybnil „soukromé vlastnictví,“ tento základní kámen dnešní české normalizace a položil pánům novinářům a paním novinářkám jednoduchou otázku: Proč by měl mít pan Lúdik na daný pozemek větší nárok než lidé, kteří tam přišli uspořádat ojedinělou kulturní událost?

V této atmosféře vydal již v sobotu tehdy ještě ministr vnitra Stanislav Gross symbolicky svůj poslední pokyn v této funkci – zasáhnout proti Czechtekku. K tomu se ovšem policie odhodlala až v pondělí 3. července, kdy začala zabavovat mixážní pulty. Byla ale hanebně zahnána a o další zákrok se pokusila až o den později, tentokrát už úspěšně. Demonstrace síly v podobě 800 těžkooděnců v plné kráse jasně ukázala represivní tvář režimu pro ty, kdo by na ni snad měli příležitost zapomenout.

Nemá cenu ovšem vidět krátkozrace jako příčinu Grosse. Tento ohebný, tvárný a splachovací politik prostě dělal co se žádalo. Kdyby nebyla poptávka po zásahu nechal by akci proběhnout, kdyby byl Czechtekk populárnější, kdo ví, třeba by se ho se svou náturou i zúčastnil... Je vždy příliš laciné házet vinu na (byť třeba mocné) jednotlivce. Rozmotat sítě skupin, struktur a zájmů, které prosazují represivní trendy ve společnosti, by jistě bylo obtížnější – ale také mnohem záslužnější.

 
Dohra

Czechtekk skončil, zapomeňte... Pánové Kohout a Lúdik si užili svých pochybných pět minut slávy, média přešla k jiným „okurkovým“ tématům. Lidé, kteří chtěli po akci uklidit, byli konfrontováni s policejní šikanou a dokonce dvoutýdenní vazbou jednoho z nich, pouze na základě toho, že na sebe nahlásil doménu Czechtek.cz. Disidenti Jirous a Penc sepsali dopis, ve kterém mj. vyzvali Grosse k odstoupení - ironicky v poslední den, kdy byl Gross ještě ministrem vnitra. Této funkce se skutečně vzdal – aby dělal českého premiéra... I přes policejní útok a mediální žvásty lze na závěr jen doufat, že tento příběh letos neskončil...

Ondřej Slačálek