Corinne Maier se tímto útlým dílkem povedlo způsobit pořádný rozruch, a to nejen doma ve Francii, ale doslova na celém globálním Severu. The Financial Times ho dokonce srovnaly s komunistickým manifestem. Pozornosti se mu dostalo i u nás, v několika velkých denících se s autorkou objevily kromě recenze i rozhovory, v nichž se mimo jiné vyznala i ze svého politického názoru, který zasadila do oblasti anarchismu.

Pakliže počet pracujících ve výrobě (tedy klasických dělníků) klesá, zatímco ve sféře služeb (bílé límečky) raketově stoupá, přičemž váhy se již dávno přehouply právě na stranu bílých límečků, má Financial Times špetku pravdy v tom, že je potřeba hledat nové způsoby organizace a boje na pracovištích. A právě to dělá Corinne Maier.

Nejprve s nadhledem, humorem, ale přitom velmi trefně rozebírá nesmyslnost, absurdnost a nabubřelost firemní kultury. Na proklamovaných ideálech korporací nezůstane nit suchá a nutno říci, že odporovat břitkým, subverzivním argumentům by bylo opravdu těžké. S pomocí příkladů z nedávné francouzské ekonomické historie Maier přesvědčivě ukazuje, jak je současný ekonomický systém prohnilý, a že cedit za něj krev za těch pár tisíc k výplatě navíc opravdu nestojí.

V další části knížky pak přechází do ofenzívy a přichází s aktivním (a opět vtipným) návodem, jak ve firemním prostředí přežít bez práce a námahy, avšak vypadat při tom upracovaně a plně zaměstnaně. Samozřejmě, že svým stylem se trefuje i do problémů genderové nerovnosti, upadajících odborů, ekonomické globalizace atd. Stotřicetistránková knížka se čte lehce a průměrný čtenář či čtenářka ji zvládne za dvě odpoledne.

Po pravdě řečeno, většině českých čtenářů tato kniha asi nic nového nepřinese. K sabotování a šizení práce dochází podle statistik nejvíce v našich krajích. Každý, kdo se alespoň na chvíli zamyslí a má tento řekněme chladný vztah k (námezdní) práci, k uvedeným závěrům a postřehům dojde sám. Koneckonců, s absurditou firemní kultury a byrokracie se setkáváme každý den.

Samozřejmá námitka proti uvedenému dílku je, že je naprosto ukotvené v paradigmatu obyvatelky jedné z bohatých zemí Severu, navíc bílé, zdravé, bezdětné a ze střední třídy. Autorka ale nepředstírá, že její knížka je manuál pro každého - namířena je přesně na zmíněnou cílovou skupinu. Často však navíc vychází z francouzského pracovního práva, které stále do značné míry stojí na straně zaměstnance, což její apel – co se týká praktické stránky věci - například v Česku dále snižuje. Co se týká odkrývání absurdity pozlátka firemní kultury, tam sedí dokonale.

Jaký je tedy přínos knížky Corinne Maier? Těžko říci. Podobným úvahám a návodům se věnuje spousta undergroundových časopisů a publikací; Corinne Maier se „jen“ nějak povedlo dostat toto téma na pole mainstreamové kultury a zároveň upozornit, že bílé límečky jsou vlastně dělníci elektronického věku. Zároveň zůstává ukotvena ve svém paradigmatu, což je asi největší slabinou této knihy – a možná zároveň důvodem, proč byla vzata na milost i mimo undergroundové kruhy. Je sice o „antikapitalistické revoltě,“ ale o revoltě vymydlené, navoněné a bolavým, hnisajícím vředům kapitalismu se na hony vyhýbá.

Corinne Maierová: Lenosti...buď pozdravena!, vydalo nakladatelství Rybka Publisher (www.rybkapub.cz), 130 stran

HH