...nebyl nijak zvláštní. Normální fajn pankáč, říkali jsme mu Mercury, kluk se zdravýma názorama, prostě vyznavač Dušínovskýho mainstreamu devadesátejch let. Věřím, že v hodně z těch lidí, se kterýma jsme s Filipem pekli, dřímal ten silnej smysl pro spravedlnost, který Mercuryho dovedl až ke smrti. Filip byl prostě pravý Čechoslovák, hrdý, originální, tvůčí, vlastní, ale hlavně neústupný v otázce morálky a základních lidských hodnot.