V tomto čísle se redakce A-kontra (4/05) rozhodla připomenout letošní šedesáté výročí svržení atomových bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki, proto se zaměřuje na kontroverzní téma: atom. Přečtete si několik příspěvků o atomu pro válku i pro mír. Vedle článku, který se zamýšlí nad motivy a dopady svržení atomové bomby na Japonsko na konci druhé světové války, si přečtete něco o kontroverzích spojených s tzv. mírovým využíváním atomu – atomových elektrárnách. Následuje článek o hnutí proti jaderným zbraním.

Napíši to hned na začátku: jsem proti vojenskému i mírovému využívání energie atomu a nebudu tento článek vydávat za objektivní. Je totiž neobjektivní stejně jako jiné příspěvky k tomuto tématu. Přesto jsem se snažila pokrýt různé aspekty výroby jaderné energie a čerpala jak ze zpravodajství, tak z materiálů zastánců i odpůrců.

Corinne Maier se tímto útlým dílkem povedlo způsobit pořádný rozruch, a to nejen doma ve Francii, ale doslova na celém globálním Severu. The Financial Times ho dokonce srovnaly s komunistickým manifestem.

Tak už se ani Kladno nevyhnulo pochodujícím nacistickým pohrobkům, kteří zde přišli šířit svoji demagogii a nenávist ke všemu jinému, než je národní socialismus. Dne 28. září 2005 zde proběhla vůbec první neonacistická demonstrace. Svolaná byla místní pobočkou Vlastenecké fronty a Autonomními nacionalisty Kladno. Je to zajímavá kombinace, protože Vlastenecká Fronta se oficiálně od neonacismu distancuje, zatímco Autonomní nacionalisté jsou nástupnickou organizací neonacistického Národního odporu.

V sobotu 24. září 2005 se na pražském Strahově sešlo zhruba dva tisíce mladých lidí, aby už poněkolikáté ukázali kreativní potenciál freetekno subkultury. Nešlo o jednu z akcí přiživujících se na módní vlně, ale o pokračování několikaleté tradice karnevalů v duchu Do It Yourself (DIY), i když byla pochopitelně (vkusně a uměřeně) spojena s politickým protestem proti represím.

Ve Spojených státech amerických, zemi svobody jen pro některé, dochází neustále ke sporům o využití určitých oblastí. Jedni by z nich rádi vyždímali další dolary, druzí se dovolávají tradičních hodnot a nároků na území, které obývali dávno před tím, než Kolumbus údajně objevil Ameriku.

Druhá světová válka nebyla jen rozpoutáním masového zabíjení, z něhož si svět prošel otřesem už při první světové válce. Přinesla rovněž zkušenost dokonale organizované genocidy a také leteckých útoků na  civilisty, které vyvrcholily použitím jaderných zbraní.

Už několikrát jsme v diskusích v A-kontra i jinde narazili na myšlenky Michela Foucaulta (1926-1984). Možná i to je jeden doklad toho, že odkaz tohoto filozofa má dnešní radikální politice co říct. A tak jsme se s autorovým svolením rozhodli uveřejnit upravenou část eseje Pavla Barši z nedávno publikované knihy Michel Foucault. Politika a estetika, neboť se domníváme, že může být do těchto myšlenek zajímavým úvodem.

V poslední době se množí snahy neonacistů prezentovat se na veřejnosti způsobem přijatelnějším než je uctívání Hitlera a rasová nesnášenlivost. Někteří z nich se proto uchylují k zakrývání své skutečné ideologie a prohlašují se pouze za „patrioty a antikomunisty“ a hovoří o RAC (Rock against Communism – Rock proti komunismu).

Pojem „komunismus“ je dnes velkou částí médií a politiků popisován jako sprosté slovo, přičemž by si tito lidé snad radši překousli jazyk, než aby pravdivě řekli, co ve skutečnosti znamená. Za „komunistické“ jsou raději označovány různé diktátorské režimy a politické strany.

Někteří z nás Alfonsa Nicolazzi znali – setkali se s ním na přípravných setkáních kongresu Internacionály anarchistických federací, na samotném kongresu o velikonocích 2004 ve francouzském Besançonu nebo navštívili jednu z jeho přednášek, které u nás měl na začátku letošního roku.

V polovině října se v Praze konala konference nazvaná Dny EU a USA. Vystoupili na ní mimo jiné bývalý starosta New Yorku Giuliani, expremiéři Británie a Španělska Major a Blair, americký generál Franks a bývalý ministr Bushovy administrativy Ashcroft. Jednalo se již o několikátý ročník konference, po Brně a Ostravě ji letos pořadatelé přesunuli přímo do centra Prahy, do reprezentativních prostor na ostrově Žofín.

Kolektiv autorek, které blíže poznaly islámské země nebo z nich pochází a zabývají se postavením muslimských žen, dokázal sepsat příspěvky na toto téma, které dobře vyjadřují myšlenku z předmluvy pocházející z pera socioložky Jiřiny Šiklové: islám není jednotný a mění se.

Kanadská punkrocková kapela Propagandhi patří k velkým jménům žánru. I přes relativní známost, věhlas a statisíce prodaných desek je jednou z mála, která ještě bere punkrock vážně jako zbraň a hrozbu a nikoliv pouze jako zábavu a soundtrack k lelkování na pláži. I po dvaceti letech aktivního působení má pevnou politickou koncepci, ze které neuhnula ani o píď, a odhodlání překračovat hranice. Nedávno vydala novou desku nazvanou Potemkin City Limits.

Snad žádná jiná subkultura nevzbuzuje tolik emocí – kladných i záporných – jako skinheads. Podívejme se teď trochu blíž na to, proč tomu tak je.

Před šedesáti lety skončila druhá světová válka. Dne 2. září 1945 podepsali zástupci císařského Japonska na palubě americké bitevní lodi Missouri kapitulaci. Zatímco v Evropě při kapitulaci Německa v květnu stejného roku boje stále pokračovaly a na některých místech trvaly ještě po několik dní po jejich teoretickém ukončení, válka v Japonsku byla v den oficiálního složení zbraní již minulostí. Krátce po svržení atomových bomb svá města (6. a 9. srpna) vyjádřilo Japonsko ochotu kapitulovat, 29. srpna se 11. americká divize bez boje vylodila na jeho území.

V neděli 13. listopadu večer byl v Petrohradě zavražděn skupinou osmi až deseti neonacistů Timur Kačarava, který hrál v hardcorových skupinách, spolupracoval s Animal Liberation Front, Food Not Bombs a  byl aktivní v anarchistické a antifašistické komunitě.

Kamarádka se s rodinou odstěhovala na několik let do Kuala Lumpur, hlavního města Malajsie a pozvánka na návštěvu na sebe nenechala dlouho čekat. Svůj první výlet do Asie jsem pojala důkladně, vyhradila si v létě pět týdnů a začala dumat nad tím, jak tento čas nejlépe využít.

Na konci září 2005 postihla americké město New Orleans ve státě Luisiana mediálně velmi exponovaná katastrofa. V záplavě srdceryvných komentářů a šermování stovkami a tisíci mrtvými se však ztratila spousta velmi zajímavých souvislostech.