16. prosince 2005 schválila Sněmovna reprezentantů Zákon o ochraně hranic, proti terorismu a kontrole ilegální imigrace s označením H.R. 4437. Ten by po konečném schválení Senátem rázem proměnil dvanáct milionů lidí bez dokumentů v USA na zločince, stejně tak jako kohokoli, kdo jim jakkoli pomůže. Kromě přehodnocení „nezákonného pobývání“ na trestný čin přitvrzuje i v dalších oblastech týkajících se imigrantů, umožňuje dlouhodobé zadržování, zabavování majetku atd.

Anti-flag jsou jednou z největších a nejznámějších aktivistických kapel na nezávislé scéně. To platilo minimálně donedávna, protože s posledním albem tato kapela přešla na velké korporativní vydavatelství (tzv. major label). Jejich melodický, zpěvný punkrock působí nakažlivě už přes deset let, stejně tak jako jejich chvílemi úderné, chvílemi k zamyšlení nutící texty.

Probudil se ze sna. „Kde to jsem?“ S pamětí jako prázdným listem papíru hodiny zíral na televizi. Možná mu něco docvakne. Náhodný šot zpráv oznamoval úspěchy Xcide Pharmaceuticals – CVAK!

Jedenácté číslo feministického zinu Bloody Mary se věnuje módě. Články se zaměřují na komercionalizaci subkulturních životních stylů, mezi které patří například punk. Část článků se zabývá tématem, se kterým jste se mohli setkat v A-kontra 3/05 věnované subkulturám.

V únoru vyšlo další číslo jediného antifašistického časopisu v ČR vydávaného AFA-FAS s názvem AKCE! Tématicky je tentokrát zaměřeno na Slovensko.

Pokud uvidíte tuhle knihu od Patrika Ouředníka, určitě si ji kupte. Není drahá a přečte ji rychle. A zjistíte v ní, jak anarchismus vidí jeden velmi zajímavý současný spisovatel. Kniha Příhodná chvíle, 1855 vypráví fiktivní příběh o osadě Fraternitas, kterou se rozhodli vybudovat evropští anarchisté v Brazílii.

Do kin nedávno uvedený snímek V jako Vendeta na sebe strhl pozornost nejen velkou reklamou, ale i „skandálem“, ve kterém se nezřídka objevovala slova jako „anarchie“ a kupodivu neznamenala chaos a násilí. Alan Moore, autor komixu, podle kterého byl film natočen, se totiž od ještě nedokončeného filmu distancoval, odmítl uvedení svého jména v titulcích a tím i honorář, který by mu příslušel jako autorovi námětu. A žádný filmový recenzent nemohl tento klep ve své recenzi vynechat, protože podobné zákulisní informace jsou vždy jejím kořením.

Tramping má v Čechách dlouholetou tradici a od dvacátých let jím prošly tisíce lidí. Nemělo by se zapomínat, že původní trampové měli ve svém „programu“ (kdyby nějaký program měli) mimo jiné děsit měšťáky, jak svým zjevem, tak svým zpěvem. Poněvadž se jednalo o alternativní způsob života, tak k tomu nutně patřilo vyhýbání se konvencím, což znamenalo, že pravý tramp např. nesměl mít stan a musel spát pod širákem, a to není pohodlné. Vím z vlastní zkušenosti, jak těžko se spí v lese v březnu, kde ještě místy leží sníh a na tvář vám fouká ledový vítr.

V poslední A-kontra se píše o skautingu, zmíněny jsou i Rychlé šípy a obojí je spojováno s kamarádstvím. Vzpomenu-li na své dětství a tedy na své kamarády a kamarády mých starších bratří, hned je mi jedno jasné: kluci jako Rychlé šípy by dostali hodně brzy do držky. Jsou to totiž přičinliví, podlézaví snaživci, tedy i užalovaní. A tak by nemohli být v partě, jejíž zábava občas hraničila s trestnou činností. Ale co to říkám – hraničila, krást zbraně je trestná činnost!

Co dnes znamená být anarchistou či anarchistkou? Předpokládám, že ode mě nečekáte vyslechnutí toho, co jste si už x-krát mohli přečíst jinde. Tato přednáška nebude o tom, že anarchisté odmítají státy či různé nadstátní politické útvary, které nás ovládají ve prospěch malé menšiny lidí a zbavují nás skutečného podílu na rozhodování o věcech, které se nás týkají.

Na podzim tohoto roku uběhne již jedenáct let od justiční vraždy devíti domorodých předáků etnika Ogoni z jižní Nigérie, kteří aktivně vystupovali proti bezohledné těžbě ropy ze „svého“ území. Ona justiční vražda, které předcházel vykonstruovaný proces, byla poněkud ,,nešťastným“ vyústěním dlouhodobého konfliktu.

Podle pár lidí, u nichž převládla fascinace mocí nad původním odporem k ní, jako je František Stárek alias Čuňas, dříve editor undergroundového VOKNA, dnes major či snad už dokonce plukovník tajné služby BIS, nelze soudit celý underground. Vždycky to byl spíše jen soubor různých individualit, které do houfu hnal především vnější tlak totalitního režim, než nějaké společnou ideologií spjaté společenství.

Osmašedesátý je z anarchistického pohledu zajímavý především jako spontánní pohyb ve společnosti. Dynamika událostí se tehdejšímu „vedení“ vymkla z rukou a určující se stala iniciativa zdola. Přitom naprostá většina lidí zůstávala takříkajíc „na platformě socialismu“. To, co požadovali, bylo více svobody a skutečné demokracie – možnosti spravovat své věci sami. „Kéž vláda věcí tvých se k tobě navrátí, ó lide, navrátí“, klasický verš ožil jako motto onoho procesu zvaného obrodný.

S Jakubem Polákem o šedesátých letech, undergroundu a minulosti našeho časopisu Časopisu A-kontra je patnáct let. V tomto a několika dalších číslech najdete rozhovory s těmi, kdo A-kontru přiváděli na svět. Rozhodně jsme nemohli vynechat Jakuba Poláka, který stál u jejího zrodu a zásadně ovlivňoval její vývoj. Výrazně se podepsal i na podobě novodobého anarchistického hnutí v Československu.

Pokud jste si už zvykli na to, že se v našem časopise snažíme dávat přednost spíše kratším článkům a tématicky zaměřeným číslům, asi Vás toto vydání A-kontra překvapí. K plánovanému tématu hip-hop jako subkultura odporu jsme totiž nakonec připravili jen jeden článek a namísto toho jsme se zaměřili na rozsáhlejší materiály.

Domestikovaná ovečka je hloupá a bez vnější autority odsouzena k zániku - potřebuje někoho, kdo ji bude vést. Školáci a školačky, studenti a studentky jsou také ovečky, nikoliv však hloupé a bez vnější autority je nečeká zánik. Pastýře by klidně mohli vyhnat pryč a dávat si pozor, aby se nevrátil. Přesto se s nimi jako s hloupými ovečkami zachází, to aby se jim do hlaviček patřičně nacpalo, že rozdělení na pána a otroka, kazatele a vykonavatele, menšinu vládnoucích a většinu ovládaných je to jediné správné a ničím nepřekonatelné.

Vzhledem k tomu, že v tomto roce slaví A-kontra své 15. narozeniny, rozhodli jsme se v redakci pojmout celý ročník jako bilanční. Narazili jsme při tom na jeden problém. V některých případech je těžké hodnotit úspěšnost anarchistického hnutí a dopad anarchistických myšlenek na společnost, protože se nejedná o měřitelnou komoditu. Neplatí to ale vždy a existují oblasti, kde měřitelné položky existují a umožňují i srovnání.

Tak prý máme anarchistickou stranu. Dozvěděli jsme se to z novin, pokud jsme tedy v ulicích přehlédli podivné plakáty s pentagramem a odkazem na rádoby-nonkonformní blog, z něhož se vyklubaly nové stránky staré dobré Unie svobody.

Do sbírky čestných doktorátů a různých jiných ocenění, mezi nimiž citelně chybí snad už jen Nobelova cena za ekonomii a ředitelství Zeměkoule honoris causa, si může prezident Klaus přidat další veřejné uznání své činnosti i myšlenek. Ocenění o to podstatnější, že je obdržel od svých kritiků – zlých ekologických podvracečů civilizace obecně a volného trhu zvláštně. Fanfáry, prosím: Výrok pana prezidenta byl oceněn jako zelená perla roku.