Kolektivistický anarchismus, propaganda činem a generální stávka

Celý minulý rok jsem plnil své studijní povinnosti na jihu Francie, na samých hranicích se Španělskem v jednom z tradičně „nejlevicovějších“ francouzských departementů, v hlavním městě východních Pyrenejích, v Perpignanu.

Vlastně i mezi námi v redakci se zákon zakazující nošení náboženských symbolů ve školách stal tématem k diskusi. I když jsme se shodli na nesmyslnosti vylučování zahalených dívek ze škol, shoda vůbec nepanovala v otázce, jakým způsobem se postavit vůči násilí komunity, ve které otci vychovávají své dcery k poslušnosti vůči náboženským dogmatům a nutí je zahalovat se.

V muslimských zemích dochází k nejednomu známému i neznámému porušování práv žen. Povědomí veřejnosti jej více či méně spojuje s islámem, o kterém se řada ateistů nebo vyznavačů jiných náboženství vyjadřuje v tom smyslu, že je zpátečnický, zaujatý vůči ženskému pohlaví nebo násilný.

Jedním z klíčových problémů řady měst, Prahu přirozeně nevyjímaje, je, jak známo, doprava. A nejen doprava automobilová, ale i veřejná a hromadná. Zejména v Praze se za posledních několik měsíců událo v této branži tolik věcí, že se jeden nestačí divit, co vše je možné a k jakým absurditám může dojít, pokud územní rozvoj a urbanismus ovládnou diletanti a prospěcháři, kterým jde jen o zisk a vlastní obohacení.

Confederación Nacional del Trabajo, anarchismus ve Španělsku dvacátých a třicátých let.

Na konci června vyšlo nové číslo časopisu A-kontra, které je pokračováním předchozího vydání zaměřeného na islám. Už to se letmo dotklo problematiky postavení žen v tomto náboženství. A protože je pohled na ženy v islámu velmi kontroverzní a důležitý rozhodla se mu redakce věnovat mnohem více.

V revoluční situaci, kdy se bortí starý řád a teprve zvolna ustavuje nový, dochází k různým dalekosáhlým změnám. Celá společnost se ocitá v pohybu a na určitou dobu se hroutí mnoho jejích autoritářských prvků. Alespoň na jistou dobu – dokud se pevně neustaví nová moc a neuvrhne společnost do nového panství, mnohdy ještě utlačivějšího než bylo to předrevoluční.

Nejen v souvislosti s Benigniho filmem Život je krásný z roku 1997 se příležitostně můžeme setkat s diskusí na téma, zda je vhodné a vkusné dělat si legraci z nacismu, fašismu a jejich představitelů a zda jsou humorné filmy vůbec schopné hrůzy těchto zvrácených ideologií byť jen přiblížit.

Ve dnech 16. a 17. května se konal ve Varšavě třetí summit Rady Evropy, na němž se sjeli politici z 46 členských zemí (včetně 22 prezidentů a 13 premiérů) a zástupci pěti pozorovatelských zemí (USA, Kanada, Japonsko, Mexiko a Vatikán).

Diskuse o nošení islámského šátku ve školách, která byla rozvířená děním ve Francii a Německu, zajisté není jednoduchá. Není složité shodnout se na tom, že žádná žena ani dívka nesmí být k zahalování nucena. Je však zákaz nošení islámského šátku v evropských vzdělávacích institucích (potažmo i ostatních částech světa) opravdu smysluplný a učiní postavení zde žijících muslimských dívek a žen rovnoprávnější?

Koncem května (25. 5. 2005) proběhla v Bohumíně demonstrace pořádaná Národní pětkou (fúze ultrapravicových ministran jako jsou Republikáni Miroslava Sládka nebo Dělnická strana – bývalí činovníci týdeníku Republika a Republikánské mládeže).

Byla jsem pozvána do Los Angeles, abych přednášela o mrzačení ženských genitálií a souhlasila jsem - i když pro mne bylo těžké o tom mluvit. Byla jsem vyslankyní dobré vůle OSN proti obřízce, ale jakmile jsem o ní začala mluvit, objevily se bolestné vzpomínky. Tehdy jsem svou matku o obřízku dokonce prosila, protože všichni tvrdili, že mne to očistí.

Od 5. května máme možnost zhlédnout film Hotel Rwanda režiséra Terryho George vzniklý v koprodukci Jihoafrické republiky, Velké Británie, Kanady a Itálie. Scénář vytvořil režisér snímku společně s americkým novinářem Keirem Peirsonem, přičemž jeho obsah konzultoval s hlavní postavou filmu Paulem Rusesabaginou.

Od chvíle, kdy na Ukrajině proběhly volby, vyšly do ulic Kyjeva stovky tisíc lidí. Někteří z nich během této doby v očekávání dlouhého konfliktu bydleli přímo na ulicích v centru města ve stanových kempech, i přes to, že se teploty pohybovaly okolo minus deseti stupňů Celsia. V největším z těchto kempů bydlelo v asi pěti stovkách stanů přes pět tisíc lidí. Stávky uzavřely univerzity, úřady a továrny; někde se souhlasem vedení, jinde proti jeho vůli.

Protože nechceme, aby lidé, kteří se pokusili vnést do primárně svobodomyslné punkové komunity bacil neonacismu pod rouškou „apolitického punku“, mohli někde v ústraní opět sebrat síly a pokusit se svou lest zopakovat, informujeme Vás na stránkách A-kontra pravidelně o dění v kapelách Randall Gruppe a Squad96.

Vlastně i mezi námi v redakci se zákon zakazující nošení náboženských symbolů ve školách stal tématem k diskusi. I když jsme se shodli na nesmyslnosti vylučování zahalených dívek ze škol, shoda vůbec nepanovala v otázce, jakým způsobem se postavit vůči násilí komunity, ve které otci vychovávají své dcery k poslušnosti vůči náboženským dogmatům a nutí je zahalovat se.

Squatterské hnutí v Holandsku prošlo od svého vzniku zajímavým vývojem, který se dá rozdělit do tří etap. V počátečním období, jež trvalo zhruba do konce sedmdesátých let, rostlo a sílilo, poté nastala radikalizace osmdesátých let a následně začalo opět slábnout. I v dnešní době žije v zemi mnoho squatterů a squatterek, ale ve srovnání s osmdesátými léty je hnutí poměrně slabé a malé.