Tématem tohoto vydání A-kontry je sport, respektive masový sport jako společenský jev. Věnuje se mu několik článků z různých úhlů pohledu.

V sobotu 17. ledna 2004 se konal ve městě B. koncert, na kterém vystupovala skupina B., ve které zpívá pan N. Když „hvězdy“ večera vyšly na pódium a začaly hrát první píseň (cover od kultovní britské kapely S.) snesla se na ně ze sálu sprška půllitrů a následoval hromadný atak jisté části publika, před kterým musela kapela utéci do zákulisí a následně opustit sál zadním vchodem, neboť hrozilo, že bude lynčována.

V poslední době se hovoří o Brnu zejména v souvislosti s narůstajícím neonacistickým násilím. Podívejme se tedy na tuto problematiku trochu blíže.

Původcem tohoto umělého, plánovaného mezinárodního jazyka, kterému by mohlo být přiřazeno mnoho dalších přívlastků, byl Dr. Ludvík Lazar Zamenhof na konci 19. století. Avšak kdybychom se zahloubali hlouběji do historie, zjistili bychom, že myšlenkou společného jazyka se zabývali již filosofové v 17. století, jako např. R. Descartes či J. A. Komenský.

Téma předznamenává už obálka s „akčním“ fotbalovým výjevem. Ještě před články o kopané si ale můžete přečíst několik dalších textů. Na prvním místě editorial, který upozorňuje na vleklé finanční a distribuční problémy, s nimiž se redakce potýká. Pomoz, kdo můžeš...

Jak se postupně rozpadají kalendáře Moci a velké mediální korporace přehrávají hned veselohry, hned truchlohry, které nám usilovně předvádí světová politická třída, tam dole, na velkých a rozsáhlých základech rozkolísané moderní babylonské věže je neustálý pohyb a začínají se hlásit o slovo hnutí, byť ještě v plenkách, nastavující křišťálové zrcadlo.

Pod tímto názvem se uskutečnilo v Českém Těšíně ve dnech 19. - 20. března setkání organizované polsko-českým sdružením Liberte z Českého Těšína, polským časopisem mail-artu "Ulica Wszystkich Świetych" z Lublinu, a esperantským sdružením z Andrychowa, Mielce a Plocku "Esperanta Alternativo".

Chci reagovat na výzvu soudruha Marcose, jednoho z velitelů EZLN v Chiapasu, s jejímž překladem jsem se seznámil v samizdatovém (sic!) časopise levicových křesťanů, který je distribuován zdarma a vychází jen díky finanční podpoře svých čtenářů v Praze – dnešní České republice.

Když na přelomu 70. a 80. let došlo k dlužní krizi a řada zemí se obrátila na Mezinárodní měnový fond a Světovou banku s žádostí o půjčku, nebyla jim poskytnuta zadarmo. Namísto toho jim byly vnuceny tzv. programy strukturálních úprav, jejichž cílem bylo „ozdravit ekonomiku země“.

U zapatistů jsme často hrávali fotbal. Hráli jsme ho uprostřed chudoby, která byla cizincům jako já neznámá, a nad námi létala vojenská letadla. V tomhle neobvyklém mexickém prostředí jsme, návštěvníci i hostitelé, poznávali jeden druhého – a i když třeba málo, tak alespoň upřímně.

Zatímco v kinech začali dávat Bertollucciho nový film Snílci, v televizi již podruhé běžel americký snímek Warrena Beattyho z roku 1981, Rudí. Dva filmy, oba s jiným filmovým rukopisem – navíc natočené více než dvacet let po sobě a z hlediska doby svého děje oddělené půlstoletím. Přesto je mnohé spojuje. Rozchod se starým světem a hledání nového. Vášeň – pro lásku i pro boj za společenskou změnu.

Bambix jsou holandská kapela, která je v současnosti ve světě docela známá – dokonce prý měli hrát s Bon Jovi:-). Hrají melodickou směsku punku a hardcore, trochu okořeněnou špetkou metalu. Nezaměnitelný je hlas jejich zpěvačky, který umí být silný i jemný a hlavně hodně naléhavý. Není divu, Bambix jsou dosti „angažovaná“ kapela.

V polovině února se na internetu opět objevily stránky organizace Národní Odpor (NO). Poté, co původní doméně www.odpor.com vypršel nájem a ukázalo se, že lidé z NO nemají na zaplacení dalšího, nebylo o NO ani virtuálně slyšet.

Ve svém textu C. Fernández analyzuje řadu pozitivních prvků, které přináší fotbal jako kolektivní hra, ale také naráží na některé limity, které současné pojetí fotbalu přináší.