Český anarchismus na přelomu 19. a 20. století se zdá být poněkud odtažitým tématem. Nejen proto, že sto let je přece jen sto let, že verše básníků, kteří před lety pobuřovali měšťáky a nejen je, už můžeme číst v čítankách, ale koneckonců i proto, že hnutí zaniklo zdánlivě bez úspěchu. Právě pro vyčerpání z dvou desetiletí činnosti bez viditelného výsledku opustilo původní anarchistická východiska a nejprve se pokusilo založit vlastní politickou stranu, aby pak vplynulo do jiných partají. Byl ale tehdejší český anarchismus skutečně neúspěšný? A podle čeho lze vůbec rozpoznávat úspěšnost antisystémových a revolučních hnutí v situaci, kdy revoluce nepřichází?

Infocafé představuje anti-autoritářskou a anti-kapitalistickou iniciativu, které jsme se chopili bezprostředně po protestech S26 proti Mezinárodnímu finančnímu fondu a Světové bance. Lidé, kteří se dali v průběhu těchto událostí dohromady, se shodli na tom, že je potřeba využít energii, kterou S26 uvolnilo, k tomu, aby zde, poté, co všichni demonstranti odjedou domů, zůstalo něco užitečného a hodnotného.

Rok se s rokem sešel a my Vás vítáme v novém ročníku časopisu A-kontra. I v něm Vás přivítají celkem čtyři čísla našeho čtvrtletníku, v nichž vedle hlavních témat přineseme alternativní informace a pohledy na dění u nás i ve světě, materiály z oblastí jako jsou ochrana životního prostředí, feminismus a antifašismus a v neposlední řadě také anarchistickou teorii. Zároveň se budeme snažit nezapomínat ani na kulturu.

Komu? Nám? Kdo jsme to „my“? No přece ti, kdo skáčou… Proč? Protože kdo neskáče, není čech…pardon Čech!… A nastává národní šílenství… Proč?

Při čtení úvodníků v A-kontra býváme svědky povzdechů nad nedostatkem financí, tristním stavem anarchistického hnutí a krizí toho či onoho. Také obsah anarchistických a alternativních časopisů tvoří často (a možná převážně) články o negativních dopadech politiky té či oné organizace nebo vlády a dalších neradostných záležitostech. Ranní noviny a večerní zprávy nám servírují informace v drtivé většině smutné (chudoba ve velké části světa), beznaděj vyvolávající (poslanci zase řeší nesmysly), pohoršující (co zase řekl Paroubek nebo Topolánek) rádoby pozitivní (nové lví mimino někde v ZOO), popř. infantilní (Karel Gott bude opět otcem). V tomto světle se může zdát, že je vše k ničemu a se světem to jde nezadržitelně z kopce.

Neonacisti a štátne zložky ukazujú svoju pravú tvár. USA, Európa a množstvo krajín na celom svete zažíva útoky na práva a slobody, ktoré boli vybojované dlhými bojmi. Nie sú to len drastické reformy sociálnych systémov, sú to aj útoky na slobodu slova a zhromažďovania. Aké dôkazy o tom, že sa tak deje aj na Slovensku, ešte potrebujeme? No v prvom rade - ako odpovieme

Během sporu o karikatury jsme mohli dojít k mnoha otázkám o tzv. islámském světě – a k několika poznatkům o tzv. západním světě. A to navzdory tomu, že to mnozí vidí přesně opačně a domnívají se, že během této kampaně poznali, jaký je „islámský“ svět, a za otázku pokládají už jen to, jak se k němu postaví svět „západní“.

Na stránkách A-kontra i webovém portálu ČSAF jsme vás už několikrát informovali o společném projektu českých ultrapravicových uskupení jdoucím do letošních voleb pod honosným názvem Národní pětka, později – po odchodu dvou subjektů (Dělnické strany a Národního sjednocení) – přejmenovaném na Národní síly.

Nestabilní systémy se vyznačují tím, že stačí jen malá odchylka od normálu k tomu, aby se ocitly v krizi. Dvacátého sedmého října loňského roku zabil na pařížském předměstí Clichy-sous-Bois elektrický proud Zyeda Bennu a Bouna Traoreho, když hledali úkryt před policií v elektrické stanici. Výsledkem bylo dvacet nocí nepokojů, kolem devíti tisíc zapálených aut a tří tisíc zadržených. Francie zažila největší nepokoje od 60. let minulého století, sdělovací prostředky se chytily kosti a informovaly o „válce přistěhovalců“.

Určitě si pamatujete na velkolepou kampaň nazvanou Make poverty history (Udělejme z chudoby historii), která byla v celosvětovém měřítku zahájena v lednu 2005. Jejím stěžejním bodem se staly protesty proti zasedání G8 ve skotském Gleneagles spolu se superkoncerty hvězdných celebrit v čele (více v A-kontra 3/05). V ČR kampaň běží pod názvem Česko proti chudobě a podobně jako ty zahraniční byla podpořena osobami známými ze showbusinessu.

Spor o karikatury otevřel jednu problematickou kapitolu. Tou je otázka mezí svobody slova. Existují, nebo ne? Máme mít právo říkat cokoli, nebo je třeba šíření některých názorů potlačit? V souvislosti s aférou diskutovaných karikatur se většina libertinů musí stavět na stranu svobody slova bez omezení. Ale máme právo něco podobného požadovat?

Nejsou to normální hospody, bary a kluby. Je za nimi něco víc než jen obživa, zisk nebo zábava. Stojí za nimi i myšlenka svobody a subverze. Snaží se být alternativou ke komerční a konzumní kultuře. Ne vždycky se to daří, občas se podobné projekty stávají ghettem. My vám však představujeme projekty, které si s tímto problémem více méně poradily, nebo se s ním chtějí aktivně vypořádat. A kromě toho jsou i zajímavým místem pro příjemné posezení, získání nových informací či páteční zábavu.

Pokud si při slovech „bojovníci za mír a lidská práva“ vybavíte samé muže, pak vás kniha německé novinářky Ute Scheub přesvědčí, že existuje řada žen, které se víc než příkladně zasazují za mír. Autorka vypráví životní příběhy jedenácti žen - sedm z nich se dostalo mezi tisícovku navržených v rámci projektu „1000 žen na Nobelovu cenu míru 2005“.

Svět ztratil jednu z žen, jaké si žádá. Mexiko ztratilo jednu z bojovných žen, jaké potřebuje, a my, my jsme ztratili kus svého srdce.“ Těmito slovy oznámil mluvčí mexické Zapatovy armády národního osvobození (EZLN) subcomandante Marcos, smrt jedné z velitelek této organizace, comandanty Ramony (1959-2006). Ta zemřela 6. ledna na následky dlouholeté rakoviny.

V poslední třetině roku 2005 vyšlo první číslo multikulturně zaměřeného (ve smyslu na různé kulturní směry) fanzinu Underground Harmony. Název odkazuje na přání, aby odlišnost mezi různými subkulturami nebyla překážkou pro vzájemnou spolupráci a komunikaci, a vychází z názoru, že se často pod obalem jinakosti skrývá podobný obsah.

Zprávy o založení odborů pracujících v sexuálním průmyslu proběhly v některých alternativních médiích i u nás (několika články se jim věnoval například internetový magazín Alarm). Sanfranciský klub Lusty Lady ale po celou dobu zakládání odborů sledovalo i všetečné oko kamery...

Mnozí asi tuhle skupinu znají... a těm, kteří ne, na úvod prozradíme, že se jedná o punk z Rožnova pod Radhoštěm a zbytek už se dočtou v rozhovoru a v přiložených ukázkách z textů.

Propast mezi aspiracemi anarchistů a skutečnými událostmi dvacátého století lze vnímat jako potvrzení pošetilosti nerealizovatelných nadějí, zároveň je třeba mít na paměti, že neuspěly ani ostatní levicové ideologie. Komu z nás se pořádně neulevilo po pádu sovětského komunismu, i když jsme měli jen málo důvodů radovat se z režimů, které jej vystřídaly? S tím, jak se pomalu vraceli vězni z lágrů, museli skuteční věřící začít pochybovat o předpokladech svých názorů.

Po dlouhé době vyšlo další číslo anarchofeministické revue Přímá cesta. Hlavním tématem je sexualita. Ta není chápána jako něco neměnného, s čím se narodíme. Naopak je pojímána jako něco, co se vyvíjí a je ovlivňováno genderovými a společenskými stereotypy.