Nápad přesunout železniční nádraží z centra města o necelý kilometr směrem na Zvonařku, kde se v současné době nachází ústřední autobusové nádraží, je staršího data. Brněnský magistrát se jej ale v rámci svého současného budovatelského nadšení ve znamení prosperity města s velkým gustem zhostil. Mezi další skvělé nápady lze zařadit i zahájenou přestavbu křižovatky Hlinky (která minimálně na dobu dvou a půl roku značně ztíží dopravu polovině města a o tom, proč to celé nejde udělat rychleji, si mohu myslet své…), zbourání velké části historického komplexu továrny Vaňkovka nebo výstavbu dvou esteticky uchvacujících domů ve stylu „sklo a ocel“, které budou vsunuty mezi historickou zástavbu na centrálním náměstí Svobody. Všechno věci, nad kterými nejen já kroutím hlavou.

A jaké nám kdo v rámci sporu o nádraží nabízel argumenty? Magistrát operoval (a stále operuje) zejména s ideou dalšího rozvoje centra města, kterému nádraží údajně brání. Památkově chráněnou budovu ale nechce nechat zbourat, nýbrž z ní udělat obchodně-zábavní centrum, asi jako z celé zóny mezi současným nádražím a Zvonařkou. Odpůrci přesunu kontrovali (a stále kontrují) současnou polohou, která je pro cestující vlakem velmi výhodná, jelikož to do centra mají kousek a před nádražím se nachází hlavní uzel brněnské MHD. Nechci zde nyní řešit, co je lepší, každý má právo na názor a různých argumentů existuje opravdu mnoho. Velmi zajímavé jsou totiž také jiné aspekty celé záležitosti.

V informačním plátku Haló Brno vydávaným brněnským magistrátem jsme se několik týdnů před referendem mohli seznámit s anketkou na toto téma podpořenou rozhovorem s tehdejším primátorem Duchoněm (ODS). Petr Duchoň známý svým odporem k jakýmkoliv občanským aktivitám řekl, že s pořádáním referenda nesouhlasí, protože o takovýchto záležitostech by měli rozhodovat řádně zvolení zástupci lidu. Řadový občan totiž podle něj na seznamování se s fakty a následné rozhodování o těchto navýsost komplikovaných záležitostech nemá čas. Komentář k anketě nám pak pravil, že jelikož redakce Haló Brna chápe, že čtenáři vykazují nechuť k suchým názorům odborníků, tak jim překládá postoj čtyř brněnských známých osobností, z nichž mi byla známá jedna. Všichni čtyři dotázání byli zcela „překvapivě“ pro přesun nádraží, ačkoliv jeden z nich jel naposledy vlakem v roce 1975 a druhý koncem osmdesátých let. V letácích horujících za přesun nádraží, které se začaly hromadně objevovat ve vozidlech brněnské MHD, jsme byli také přímo vyzýváni k neúčasti na referendu. Tolik k lamentování politiků skrze pasivitu českých voličů. A příkladů „informační“ kampaně magistrátu existuje samozřejmě mnohem více. Duchoň a spol si asi myslí, že obyvatelé Brna jsou nesvéprávní blbci, i když na rozdíl od sofistikovaných brněnských „osobností“ tím vlakem řada z nás jezdí…

Brňáků naštvaných na jednání radnice není málo. Plakáty vyzývajícími k účasti na referendu bylo polepené celé město. Také znám málo lidí, kteří by přesun nádraží vítali a celé téma se intenzivně diskutuje hodně dlouho. Při obvyklé nemohoucnosti ovlivnit rozhodování politiků si myslím, že brněnské referendum bylo jednou z nejreálnějších možností něco změnit.

Magistrát byl k uspořádání referenda donucen peticí a všemožně se snažil účast na něm komplikovat. Referendum se konalo pouze v sobotu, směli k němu přijít jen lidé s trvalým bydlištěm v Brně (protože obyvatel okolních obcí se poloha nádraží evidentně nedotýká…) a hodně lidí vůbec nevědělo, kam jít hlasovat. To je všechno pravda. Stejně mi ale není jasné, proč nakonec k referendu přišlo jen 25% oprávněných voličů. 85% z nich sice hlasovalo za zachování nádraží v centru, ale při tak nízké účasti není výsledek pro magistrát závazný. Nevím, asi to byla z velké části lenost, nezájem a pasivita značné části Brňáků, protože vymlouvat se na to, že jsem o referendu nevěděla, opravdu nejde. A upřímně mě neúčast těchto lidí mrzí, protože už jen z důvodu neskutečné arogance brněnských radních bych jim pořádné klepnutí přes prsty ze srdce přála.

(ad)