S novým KWS jsem si dal načas. Není v tom lenost, důvody jsou objektivní. Především práce na novém čísle, na které se můžete těšit každým dnem. Ale k věci: KWS je tentokrát monotematický a věnuje se Rusku. Informujte se o tamní radikální pravici. Dostávají se k nám o ní jen zlomky informací - jako v případě vraždy Timura Kačaravy - a komplexnější pohled zatím chybí.

Tenhle týden ničím veselej nebyl a to mi pak nejde perex od ruky. Přebít se to dá výčtem: čtěte o demonstracích za Jana Kučeru v Berlíně a Madridu, podívejte se, co tropili neonacisti na Kladně, jak může policie spolupracovat s neonacisty a jaké to je, strávit 48 hodin v převýchovném táboře pro mladistvé delikventy.

Rozhovory v Česku, to je hlavně Aleš Valenta na různý způsob. Vy si ale stále píšete o nějaké hutné rumunské interview a KWS vám vychází vstříc! Se socioložkou a aktivistkou Siminou jsme mluvili o antidikriminačních demonstracích, které pořádá v Bukurešti, o situaci Romů a o tamní ultrapravici. Zajímavý materiál, číst až do konce, čtyři hvězdičky z pěti.

Je mi jasný, že nový KWS se vás ve dnech, když už máte v hlavě leda nový mobil/mp3-player pod stromečkem, příliš nedotkne. Je tady ale pár věcí, které by vás zajímat mohly. Švýcaři neoblomně brojí proti imigraci, tentokrát zastrašující reklamou a v Berlíně a Luzernu se bojuje za zbytky svobodného prostoru, kvůli kterému se developeři v noci odkopávají.

Zkrat notebooku zavinil, že jsem ztratil přístup k výrobním prostředkům, a tak KWS scházel dva týdny na úbytě. Jestli se to tak ještě říká. Tenhle týden čtěte o teroristech, kterých může být tolik, kolik si řekneme, o nových nepokojích na předměstí Paříže a o tom, jak Chávez dostal v referendu poprvé přes prsty.

Tentokrát to bude trochu netradiční. Německé divadlo Rimini Protokoll přijelo do Prahy s inscenací nazvanou Karl Marx: Das Kapital, Erster Band. Velká výzva, udělat Marxe v divadle. O to záslužnější, že v Čechách je Marx mrtvý pes a kdo ho zmíní, je automaticky bolševik. Tolik pravicová média. Zašel jsem se podívat, promluvil s režiséry a herci. První výsledky jsou dole.

Sedm. Ale s výsledkem jsem ještě nebyl spokojený ani jednou. Přivítám pomoc zejména těch z vás, kdo hovoříte arabsky nebo čínsky. Výběrové řízení je dvoukolové, o výsledcích vás budu informovat poštou. Šance jsou přiměřené, práce prestižní. Tento týden: Filip v Minsku, škola v podzemí, bomba v klubu a hlavně spousta vážek všude kolem.

Tentokrát se nedostalo na vaše nejmilejší témata - Irák a Naomi Klein. Není ale třeba utíkat s brekem od počítače. Místo toho si přečtěte o demonstracích proti nazi-obchodům v Německu, o tom, jak už hnědí vědí, že v Hundertwasserově domě pro ně koutek není, a o tom, jak pomocí googlu složit z mnoha zdí koncentračních táborů jednu izraelskou.

Hola! Číslo 5 žije a to znamená, že máme výročí. Za odměnu si loupu pomeranč. Tenhle týden si přečtěte, jak se dělá revoluce s muškátem nad hlavou, co spojuje bulvár s nacionalismem, jak nalákat děcka do kostela na válečné hry a jestli se ostuda jménem Guantánamo rozroste nebo uzavře. Trocha zábavy a trocha informací jako vždycky. Jinak byste to nečetli.

Jednu významnou zprávu minulého týdne zde nenajdete. Všichni ji znáte. Neonacisté chystají na výročí Křišťálové noci pochod Židovským městem. A-kontra podporuje všechny aktivity, které vedou k jeho neúspěchu. A co zbylo na mě? Kozel, který kope imigranty za hranice, rioty v Hamburku, hiphop v Kongresu a snajpři v Iráku. Pejsek a kočička vařili dort. Jedem.

Týdenní pelmel tentokrát vznikal za o něco složitějších podmínek, protože smazat si balík odkazů sesbíraných za většinu týdne, to prostě je komplikace. Třeba se to neprojeví. Tentokrát čtěte o soukromých armádách v Iráku, o tom, že za graffiti se dá jít do vězení, o moci algoritmů a o tom, jak se v Německu diskutuje o cukrování mezi levicí a islamisty. Na závěr, a to je nepochybně bonus, si můžete pomocí jednoduchého algoritmu ověřit platnost čísla své kreditní karty.

OSLAVA! Druhé vydání Koro Weekly Standard je tady a můžu si oddechnout, protože kolik bylo věcí, které vyšly jen jednou. Podíval jsem se na stránky ČSÚ, kolik lidí se rozvádí po jednom roce. Moc ne, spíš až po desátém. Takže: dneska o Iráku, švédských karikaturách, návštěvě A-kontra v saském království opravdových mužů a ještě mnohem více!...doplněno o vtipný kvíz a hádanku!

Zpráva musí splnit dvě podmínky, abyste ji našli dole v článku. Musí kolem mě prolétnout a musí zaujmout. Takže standardní týdeník, viz název. Pokud to půjde, objeví se vždy v pondělí. Pokud ne, bude něco jiného. Předem dík za všechny kritiky,  reakce a tipy.